Krabici (nijak malou) s díly tohoto modelu jsem si u pana Vaňoucha pořídil v létě 2007, abych z ní udělal exponát na výstavu Lety do minulosti v Národním muzeu v Praze. "Bílá princezna" výstavu absolvovala bez úhony, takže jsem v polovině ledna 2008 začal s jejím dokončováním do letuschopného stavu.
S instalací RC soupravy žádný problém nebyl, nicméně mne čeká ještě jisté zkulturnění interiéru kabiny, který je nyní zaplněn změtí kablíků.
Pohonná jednotka byla od počátku dána napájecí baterií: hodlal jsem využít dva paklíky článků Power Ion 5S3P. Moc by se mi byl býval líbil loni chystaný největší elektromotor MVVS (ekvivalent spalovací "patnáctky"), bohužel to zatím nedopadlo. Takže jsem u Ivana Hořejšího koupil Dual Sky XM5060CA-10, k jehož ovládání jsem zvolil Jeti Model Spin 77 (jak jinak, že?).
Zřejmě nejslabším místem modelu je příďová noha podvozku. Ta ve stavebnici je nesmyslná: je sice dostatečně dimenzovaná (zřejmě), ale nijak neodpružená. Protože se na zhotovení vlastní stále ještě necítím, objednal jsem u Pelikánů odpruženou nohu Eurokit, inzerovanou jako typ určený pro model Cessna do váhy 6 kg. Když přišla, znejistěl jsem - jednak je kratší, než třeba, hlavně ale se do ní vejde kolo o průměru jen 50 mm. Nicméně jsem ji na model instaloval - s vědomím, že to asi nebude ono.
Když se mi tedy sešly všechno, které bylo třeba nainstalovat na předek trupu, pustil jsem se do vyřezávání dílů z překližky tl. 3 mm, z nichž jsem slepil domeček s kapsami pro dvě baterie, na jehož přední straně je přišroubován motor (využil jsem možnosti zadní montáže) a pod ním regulátor.
V této fázi jsem se poprvé pokusil najít těžiště. Bylo téměř na kýženém místě. Když jsem pak k přední přpážce trupu zezadu upevnil baterii pro napájení RC soupravy (LiOn 2S2P, připojená k Jeti Model Max BEC), dostal jsem těžiště přibližně 95 mm za náběžnou hranu křídla, což je ve výrobcem udávaném rozmezí.
Kormidla jsou ovládána servy Hitec 635HB; dodržel jsem původní systém s uvnitř trupu ukrytým ovládáním směrovky a výškovky. Křidélka a klapky ovládají serva Spektrum DS821. Nakonec jsem serva klapek připojil na jeden výstup přijímače (AUX2); neboť se mi nechtělo vrtat se v novém digitálním servu, předřadil jsem jednohu z nich "obraceč" neboli invertor od pana Night Fly Pavelky. Od stejného výrobce je i modul osvětlení - svítivé diody jsou v koncových obloucích křídla, na vrcholu kýlovky, na spodní straně trupu poblíž uchycení hlavního podvozku a více svítivá dioda s optikou je v kapotě jako přistávací světlomet. Ten se zapíná samostatným spínačem (GEAR), rozsvítí se i při vychýlení přistávacích klapek na zhruba 40 stupňů.
Množství vodičů, vedoucích z každé poloviny křídla do trupu, přesněji představa zapojování jejich konektorů, mne dohnalo k použití devítikolíkových konektorů - zatím to vypadá, že fungují spolehlivě.
Rozpětí křídla modelu Cessna 182 je podle údajů výrobce 2140 mm. Váha se spalovacím motorem by prý měla být asi 5300 g. Přestože jsem se nesnažil žít nereálnými představami, přece jen mě údaj na váze poněkud zaskočil: moje elektrocessna váží 6180 g - a to ještě bez krytů/náznaků sedaček v kokpitu.
Dnešní první let ovšem navzdory značné hmotnosti proběhnul bez problémů: Klapky na zhruba 15 stupňů, pozvolný rozjezd, plný plyn - a po asi 30 metrech spořádaný vstup do vzdušného prostoru. Zasunutí klapek, dva okruhy pro ověření ovladatelnosti a potom příprava na přistání, konkrétně zkouška "velkých" klapek. Model sice po jejich vychýlení měl pochopitelnou snahu se vzepnout, ale dal si říct nevelkým potlačením výškovky. Takže dvě zkoušky přiblížení, potom ještě před třetí zatáčkou malé a po ní velké klapky. Cessna s nimi klidně sedí ve vzduchu a spořádané se blíží na dráhu, s níž se po asi sedmi minutách letu neobyčejně jemně potká. Radost!
Naprogramoval jsem mix velkých klapek do výškovky a vydal se znovu na start. Dvakrát se mi ale nepodařil - po pár metrech rozjezdu model zakopnul a převrátil na záda. Příďové kolo je opravdu malé, noha je navíc kratší. Před třetím pokusem jsem vysunul klapky do polohy vzlet - a cessna byla bezpečně v trojrozměrném prostoru.
Celkem jsem dnes absolvoval čtyři vzlety (a přistání:-)) a jsem spokojen. Cessna sice ve vzduchu peláší docela rychle, ale před přistáním či při průletu se dá docela příjemně zpomalit. Těším se na další polétání!
24. února 2008
Během letošní sezóny máme s cessnou pár desítek startů a několik příďových podvozků. Ten eurokitový se odporoučel velmi záhy - praskla plastová vidlice. Petr Drahoš mi doporučil pěknou nohu od Robart. Napřed povolila plechová vidlice, potom se uhnula i trubka. Neb jsem nic chytřejšího nevymyslel, pořídil jsem si ještě jednu, kterou jsem ale dost brutálně upravil: Plechovou vidlici jsem odstranil a do zátky jsem vyvrtal otvor pro zkrácenou původní (CMP, ohnutou) nohu. Ta je zajištěna červíkem. Zatím to funguje, dokonce i s botičkou už jsem létal.Přes zimu se ale budu snažit udělat něco stabilnějšího - ta noha Robart je přece jen na modely do zhruba 4,5 kg, což bohužel není případ mojí cessny.
Na letový projev modelu měla zásadní vliv rada Petrů Drahoše a Doubravy, abych zkusil vrtuli s menším stoupáním. Nakonec se mi nejlépe poletuje s APC TE 14/7, s níž je rozjezd dostatečně dlouhý, rychlost letu docela realistická a záloha výkonu postačující.
5. listopadu 2008
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.