Letošní novinku firmy Alfa Model jsem viděl poprvé v dubnu 2004, na Jeti Model Amperfestu mne pak model získal takříkajíc definitivně. Měl jsem v té době za sebou teprve první nahlédnutí na scénu modelů s elektrodmychadly, nicméně i bez nějakých hlubokých znalostí a letitých zkušeností jsem seznal, že tudy zřejmě cesta vede.
Na rozdíl od většiny dosavadních modelů z katalogu Alfa Model není v krabici model již slepený. Přesto ale kupujete spoustu práce: Hlavní díly modelu jsou z polystyrénu s pevnějším vnějším povrchem, zvlášť ohrožená místa (límec vstupního vzduchu otvoru v přídi trupu, spodní strana trupu, náběžná část křídla) jsou z tenkého pevného plastu. Vylisované díly s naznačenými spárami potahu a nýty jsou od výrobce slepeny do logických konstrukčních celků: přední část trupu včetně kanálu přivádějícího vzduch k dmychadlu, kryt přístupu do trupu s kabinou, zadní část trupu, půlené křídlo a vodorovná ocasní plocha. Díly jsou nastříkány značně autentickou hliníkovou barvou, límec přední části trupu je červený. V zalepených plastových trubkách jsou již navléknuty ocelové dráty/táhla od serv ke křidélkům a polovinám výškovky, v kormidlech jsou zalepeny příslušné páky pro táhla.
Díly jsou většinou v samostatných plastových sáčcích, navíc jsou chráněny "bublinkovou" fólií, připevněnou k přepážkám v krabici. Výrobce tedy udělal prakticky vše pro to, aby se k vám model dostal zcela v pořádku. V krabici jsou dále balsové přířezy pro instalaci letových částí RC soupravy, spojky polovin křídla a VOP, sáček s drobným příslušenství táhel, výlisek busty pilota, rozměrný arch obtisků, podrobný návod s informativním plánkem a v neposlední řadě dmychadlo.
Pro ovládání modelu je třeba RC souprava, umožňující ovládání tří funkcí - serv křidélek a výškovky a elektronického regulátoru pohonné jednotky. Neboť v trupu rozhodně není místa nazbyt a výrobce již v úvodu návodu upozorňuje na nutnost šetřit každým gramem, zvolil jsem minipřijímač JETI Model Rex 5 Plus a osvědčená serva Graupner C241, vyhovující požadavkům návodu.
Příliš jsem neváhal ani při výběru pohonné jednotky: V návodu je sice na prvním místě uveden elektromotor třídy Speed 300/6 V, hned za ním je ovšem střídavý MP JET AC 25-25/26, který poháněl migy, které jsem obdivoval. Je možné použít i motor Model Motors, Hacker či Mega, pokud bude možné jej nainstalovat do pláště v dmychadle. Vzhledem k předpokládanému odběru do 12 A jsem k ovládání motoru zvolil regulátor JETI Model Master 18 B Flight. Dopřál jsem si i tříčlánkovou baterii z LiPol akumulátorů Kokam 1500 mAh (8 C).
Dosud jsem byl zvyklý zabývat se povrchovou úpravou až na hotovém modelu. Proto jsem dlouho váhal, zda se mám držet návodu, který naopak nanesení obtisků uvádí jako první pracovní krok. Nakonec jsem poslechnul - a udělal jsem dobře. Obtisky jsou "mokré", je tedy třeba je před sejmutím na model navlhčit. Práce s nimi je příjemná - jsou sice tenké, ale kvalitní.
Ve stavebnici jsou obtisky pro dvě varianty zbarvení - kromě standardního sovětského schématu i zbarvení stroje z čs. akrobatické trojky s charakteristickými velkými blesky na trupu. S tím jsem se nespokojil a pátral jsem po dalších možnostech. Nakonec zvítězilo schéma cvičného nepřítele podle monografie z nakladatelství 4+, tedy černá šachovnice na všech plochách, navíc jsem si dovolil stroj začlenit do imaginárního 13. stíhacího pluku Benešov - na příď jsem umístil příslušné městské znaky. Černá pole i městské znaky jsou rovněž z mokrých obtisků, tentokrát ale vytištěných laserovou tiskárnou na čiré obtiskové archy, které nabízí například firma Formoplast.
Dmychadlo EDF 60/1 Mk.2 má z plastů odstříknutý rotor i stator; ten je již vlepený do uhlíkového pláště, opatřeného plastovou upevňovací přírubou. Dalšími díly jsou kužel rotoru a zadní kužel s krytem přívodních vodičů.
Kapitola o sestavení dmychadla je dost obsáhlá, takže se mi do práce příliš nechtělo, abych něco nepopletl či nezkazil. Když jsem se osmělil, byl jsem příjemně překvapen. Nejobtížnější totiž bylo odstranění středicích žeber v plášti motoru pro motory o menším průměru, než měl ten můj. Kompletace unašeče rotoru a kontrola vyvážení pak byly záležitostí chvilky - dodatečné vyvažování nebylo nutné. Přesto jsem narazil při této operaci na dvě drobnosti: Neboť nikde není zmínka o doporučeném průřezu vodičů k motoru, použil jsem zřejmě tlustější kablíky, než bylo nutné, za což jsem zaplatil nutností převrtat otvory v krytu přívodů, který je součástí zadního kužele. V čele pláště motoru sice jsou připravené otvory pro upevňovací šrouby motoru, jejich umístění ale nevyhovuje doporučenému motoru MPJ. Proto jsem motor v plášti zajistil kapkou kyanoakrylátového lepidla. Pojištění je nutné, jinak se totiž motor může v plášti pootočit, čímž se zamotají a v horším případě i poškodí přívodní kablíky.
Kontrola lícování přední a zadní části trupu byla formalitou. Po ní konečně nastala chvilka pro připomenutí klasické modelařiny. (Dosud jsem se cítil spíše jako "kitař".) Nejprve jsem musel o kousek propilovat výřez pro regulátor v přepážce přední části trupu, potom jsem již podle návodu začal zalepovat balsové příčky pro uchycení dílů RC soupravy a baterie. Následovalo přilepení polovin křídla ke trupu. Nejdůležitějším dílem tohoto konstrukčního uzlu je ocelová spojka, zalepená do hotových dřevěných pouzder v polovinách křídla. Z popsaných možností jsem zvolil kombinaci lepidel epoxi/UHU por, tedy zalepení spojky epoxidem a přilepení polovin křídla k trupu kontaktním lepidlem na polystyrén. Postup je opět popsán velmi podrobně, neboť jde o práci, na jejíž kvalitě záleží nejen letuschopnost, ale především životnost modelu. Na sestavené křídlo je třeba navléknout a přilepit plastové kryty přechodu mezi křídlem a trupem a aerodynamické plůtky. Největším nebezpečím které při práci hrozí, je promáčknutí povrchu polystyrénových dílů či ukápnutí lepidla. V prvním případě většinou pomůže k nápravě opatrně použitá horkovzdušná pistole, v druhém je každá rada drahá - nejlepší je, když vůbec nenastane.
S potížemi jsem se nesetkal ani při rozhýbání křidélek. Jejich servo je umístěno v trupu a vyplatí se podle návodu pečlivě vyšetřit jeho správnou polohu - odměnou vám bude bezproblémový chod. Táhla křidélek se sbíhají v trubičce, otočně upevněné na páce serva; proti vysunutí jsou zajištěny utažením šroubku. Veškeré drobné díly pro tento konstrukční uzel jsou součástí stavebnice, což je přinejmenším milé.
Poloviny vodorovné ocasní plochy je třeba přilepit na dřevěnou spojku a ke kýlovce. Zvolil jsem opět pětiminutový epoxid, který dává možnost přesného ustavení dílů během vytvrzování. Instalace serva výškovky je náročná na přesnost, protože pro ně není mezi výliskem zadní části trupu a tryskou (kanálem pro výstup vzduchu od dmychadla) příliš mnoho místa. Před zalepením serva se vyplatí zkontrolovat délku táhel k polovinám výškovky - zřejmě budou potřebovat zkrátit, což je později trochu krkolomná operace.
Zbývá už jen nainstalovat letové součásti RC soupravy a upevnit pohonnou baterii. K uchycení těchto dílů je ve stavebnici samolepicí "suchý zip", který i baterii bezpečně udrží na určeném místě, přestože se vám to třeba nebude zdát. Vypínač jsem přilepil k úložné desce baterie, takže je přístupný pouze po sejmutí kabiny, což ale v provozu nečiní potíže. S uvedeným vybavením vyšla správná poloha těžiště takříkajíc sama. Pochvalu zaslouží její jednoznačné určení prolisy na spodní straně křídla.
Dokončení modelu si vyžádalo necelé dva večery nepříliš intenzívní práce.
Požadavek návodu na zaklouzání modelu bez běžícího motoru mne mírně překvapil. Úplně mě ale zaskočil údaj o rychlosti, kterou má být model při zaklouzávání vypouštěn. Nikdy jsem totiž dosud nepotřeboval zjišťovat, jakou rychlostí dokáži hodit model o rozpětí třičtvrtě metru. Ukázalo se ale, že zřejmě oněch návodem požadovaných 5 m/s dokáži modelu udělit. Zaklouzání i první let byly bez potíží. Nevyhnul jsem se malému trimování výškovky i křidélek, abych napravil svoje nepozornosti. Další seznamování se s modelem již šlo rychle, protože díky koncepci předlohy je model až neuvěřitelně stabilní. Chvíli si možná budete zvykat na pomalejší reakce na přidání plynu, to je ale asi to jediné, čím se mig - či vlastně modely s elektrodmychadlem - odlišují od modelů takříkajíc běžných.
Přiznávám, že jsem měl výhodu, protože jsem miga viděl několikrát létat ještě před zalétáním toho svého. Proto jsem věděl, že před přistáním je nutné s dostatečným předstihem vytrácet rychlost; že zatáčky je dobré létat na rychlosti, aby byly realistické, tedy "tryskáčové". Přesto jsem se chvilku odnaučoval strachu ze zvrhnutí modelu na záda právě v zatáčce - jde jen o optický klam, vyvolaný zřejmě siluetou nakloněného modelu.
Hned po druhém nabití akumulátorů jsem se odhodlal k vyzkoušení lahůdky, která aspoň v mých očích miga ze stavebnice Alfa Model proslavila: vzletu ze země. Na modelářském letišti Nesvačily to již vyzkoušelo několik pilotů, takže jsem velké obavy neměl. A opravdu - po váhavém rozjezdu se model po zhruba 10 metrech klouzání po břiše nejprve jakoby "chytí", potom dále získává rychlost, aby se po chvíli vznesl. Když to trošku fouká, vznese se model sám, za bezvětří je možné mu opatrně (velmi opatrně) pomoci krátkým přitažením výškovky.
Okamžiky po vzletu - ze země i z ruky - patří k těm nejpůsobivějším, aspoň z pohledu pilota: Pohled na vzdalující se model usazený pevně ve vzduchu je asi nepopsatelný. Jiným velkým zážitkem je létání při západu Slunce - když se povede navést model na správnou dráhu od naší hvězdy k pilotovi, vyšlehnou v jednom okamžiku z přídě trupu červené paprsky. Neměl jsem zatím model, skrz jehož trup by bylo během letu takto vidět!
Na jedno nabití létá model s uvedeným vybavením na plný plyn kolem jedenácti minut. Citlivější prací s plynem se pochopitelně doba letu prodlužuje. Osobně ovšem doporučuji lety kolem pěti minut - kromě udržení většího soustředění, které přece jen nevelký a živý model vyžaduje, si více užijete působivých vzletů a elegantních přistání.
- Model je již v úvodu označen jako nevhodný pro úplné začátečníky. Přesto by nebylo od věci aspoň se zmínit o sestavení busty pilota a především o její instalaci do kabiny. Ta má totiž od výrobce překryt přilepený k základové desce. Zřejmě nejvhodnější je vyříznutí příslušného otvoru do dna kabiny, prostrčení slepené a obarvené busty a její zajištění epoxidem či kyanoakrylátem.
- Z mojí hlavy bohužel není zlepšovák, který může výrazně prodloužit radost: Po zalepení balsových příček je dobré přední část trupu postavit "na čumák" a do přídě nastříkat trochu montážní pěny ve spreji, používané ve stavebnictví. Chce to cit i trochu odvahy, výsledkem je ale nebývalé zpevnění namáhaného dílu.
- Postup práce s obtisky je v návodu popsán dostatečně, nicméně si dovolím předat dále tip od Libora Nezbedy: Místo použití lepidla na tapety (je součástí stavebnice) je příjemnější obtisky přenést na model tak, jak jsou, a po mírném zaschnutí je přetřít speciální "vodičkou" na obtisky, kterou koupíte v prodejně plastikových modelů. Lahvička vystačí na desítky modelů (!) a takto impregnované obtisky opravdu drží.
- Elektroletce, naučené dělat do trupů modelů co největší otvory pro přívod a odvod chladicího vzduchu pro motor a baterie, zřejmě zaskočí téměř hermeticky uzavřený elektromotor, k němuž žádný vzduch opravdu nemůže. Řešení ale funguje. Přesněji: během dosavadního provozu mého miga se nevyskytly žádné potíže.
- Webem protřelí šťouralové, kteří dočetli až sem, mohou postrádat informaci o zámořských tragédiích, zmiňovaných v diskuzích na portálu E-Zone. Tuším asi pěti z několika desítek do USA zatím dovezených modelů se totiž během letu zlomilo či odpadlo křídlo. Konzultoval jsem tuto skutečnost s výrobcem, který přiznal, že mu tyto informace nejprve docela zamotaly hlavu. Na vině ovšem s největší pravděpodobností bude jednak technologická nekázeň (nedodržení návodu při lepení), jednak nadlimitní namáhání draku, způsobené používáním motorů o více než dvojnásobném výkonu, než mají motory doporučované výrobcem. V mém okolí (vím zatím o třech modelech tohoto typu) ani u mého miga se neobjevily ani náznaky nějakých problémů s pevností křídla. Na druhou stranu je třeba zmínit, že zámořským uživatelům miga stojí zato vyztužit křídlo dvěma uhlíkovými pásnicemi - získají tak prý opravdu odolný a navíc skvěle létající model. V této souvislosti ovšem nemohu nedodat: Na létající skutečné migy si pamatuji spíše matně, občas je ale možné je vidět v dobových či dokumentárních filmech. Návodem doporučené pohonné jednotky dávají migu této velikosti dosti realistické letové charakteristiky - například již výrobcem v této době zkoušený motor Mega 16/7/4 má na moje gusto až nadbytečný výkon (i když: je někdy výkonu pohonné jednotky nazbyt?).
- Velikosti výchylek výškovky i křidélek, doporučované výrobcem, mi připadaly příliš velké. Při jejich dodržení opravdu model dost živě reaguje na zásahy do řízení, což může zejména nepříliš rozlétaným pilotům zpočátku působit znatelné zvýšení hladiny adrenalinu. Lepším řešením, než zmenšení velikosti výchylek, je nastavení exponenciálního průběhu reakce kormidel - ověřená hodnota je 50 procent. Předpokladem je ovšem patřičně vybavený vysílač.
- Po téměř dvou měsících provozu se bez mě známého důvodu odporoučel kužel dmychadla - odpadl po rozběhnutí motoru před vzletem. Nic se nestalo - plášť dmychadla je zřejmě právě z bezpečnostních důvodů z uhlíkového kompozitu. Kužel jsem vysypal z trupu a opatrně jsem přidal plyn. Dmychadlo běželo normálně, navíc zase o trochu tišeji. Vyplatí se tedy při kompletaci dmychadla postavit kužel na skle na špičku a v případě potřeby vlepováním malých kousků samolepky na jeho vnitřní plochu jej vyvážit. Od věci asi nebude ani zajištění kužele na rotoru dvěma či třemi kapkami kyanoakrylátového lepidla.
- Nejsem zatím vybaven pro měření odběru u modelů s AC elektromotory, proto nepřipojuji žádnou konkrétní hodnotu. Z dosahované doby letu mi ovšem vyplývá, že výrobcem udávaných necelých 8 A nebude daleko od skutečnosti.
Na modelu MiG-15 ze stavebnice Alfa Model se během dost náročných zkoušek nevyskytla závada řekněme systémového charakteru. Z tohoto konstatování vyplývá, že informace na webové stránce výrobce o kvalitách a zkušenostech firemního týmu není pouze nepodloženým reklamním tvrzením.
Podle mého soudu nabízí testovaná stavebnice skvělý poměr cena/výkon, jakkoli je obtížné toto tvrzení dokázat. Nicméně to zkusím: Krabice je plná kvalitně zhotovených konstrukčních celků, kromě všech drobných dílů je v ceně i účinné dmychadlo, na pražské výstavě Model Hobby 2003 oceněné jako Výrobek roku. K sestavení modelu stačí jen skromné dílenské vybavení a o jen trochu větší modelářské zkušenosti. S modelem je radost létat - kromě efektních průletů patří do jeho repertoáru výkruty, lety na zádech, přemety a všelijaké jejich kombinace, z nichž lze sestavit zajímavý let, přitahující pozornost i těch, kteří dosud modelovým "tryskáčům" nepropadli.
Model MiG-15 vám s klidným svědomím doporučuji.
Rozpětí: 750 mm
Délka: 742 mm
Hmotnost: 432 g
Motor: MP JET AC 25-25/26 Mk.2
Dmychadlo: EDF 60/15 Mk.2
Pohonná baterie: KOKAM 1500 mAh 3S1P
(Psáno v září 2004 pro MHM)
Můj nový MiG je poháněn motorem Mega 16/7/4, napájeným ze tří článků LiOn. Velká spokojenost!
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.