Ke glajtru Hemelice jsem potřeboval vlečnou, chtěl jsem i nějaký hodný éroplán na poklidné podvečerní polétání. Abych nemusel moc vymýšlet, nechal jsem se opět inspirovat, tentokrát poválečným prý nepříliš vydařeným dílkem ing. Zámečníka Avia Av-36 Bojar.
Technologie jsem zvolil ty nejjednodušší: křídlo z pěnového polystyrénu polepeného balsou tl. 2 mm, ocasní plochy z balsových lišt 8 x 8 mm a trup hlavně z topolové překližky tl. 3 mm vpředu a ze "špejlí" vzadu.
Pro vedení hliníkových trubek o průměru 18 mm, spojujících poloviny křídla, jsem poprvé u "spalováku" použil papírové trubky, vinuté z hnědé lepicí pásky (na chvíli jsem se vrátil k začátkům raketového modelářství). K mému potěšení to funguje - trubky nejsou odírány z pouzder vystupujícími skleněnými vlákny. Jen je třeba myslet na to, aby papírové trubky byly pouze vodicí (a nemusely přenášet větší namáhání).
Po pár týdnech docela problematických vzletů jsem se odhodlal a asi o třetinu zvětšil plochu svislé ocasní plochy. Bojar je nyní ovladatelnější při pomalém rozjezdu.
Zalétával jsem bez funkčních brzdicích klapek, normální létání si ale bez nich téměř nedovedu představit. Křídlo sice má starý dobrý profil Clark Y, takže model rozhodně není nijak rychlý, nicméně přistání "na velkých" je mnohem příjemnější. Úplně nejlepší je ovšem přistání s vlečným lankem!
Rozpětí: 2650 mm
Délka: 1805 mm
Pohon: ZDZ 40 cm3, vrtule JasProp 21x10, muffler JMB
Váha: 10.3 kg
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.