Nesvačilský
hangár

Nesvačilský
hangár

Elektroakrobat Long Stick 2

Elektroakrobat Long Stick 2 patří mezi Modely roku, tedy oceněné exponáty veletrhu Model Hobby 2003. Znám jeho staršího o něco menšího bratříčka, navíc jsem měl během schůzek organizačního výboru MS F3D 2003 příležitost sledovat v dílně Jiřího Havla vznik prototypu. Proto jsem neváhal ani chvilku s kladnou odpovědí na otázku pana Hvězdy, hlavy neratovické firmy Star Models, zda mám zájem o vyzkoušení této novinky. Akrobatické modely s elektrickým pohonem mne totiž lákají a zajímají již delší dobu - třeba s Larkem E (také z Neratovic, byť z jiného hnízda) jsem si užil opravdu dost potěšení, platonicky (od mikrofonu) si elektroakrobacii vychutnávám i při každoročních setkáních na modelářském letišti Nesvačily.

Model Long Stick 2 jsem převzal po skončení letňanského veletrhu připravený k montáži pohonné jednotky a RC vybavení. Hned v neděli večer jsem si jej doma aspoň nasucho sestavil a kochal se jeho celkem neobvyklými tvary, především dominantním křídlem o hloubce u kořene 410 mm s charakteristicky lomenou náběžnou hranou. Podobný půdorys má pochopitelně i vodorovná ocasní plocha s profilem rovné desky, která je na hřbetu trupu uchycena dvěma plastovými šrouby. Řešení, které usnadní především zimní parkování či transport v hodně malém automobilu. Model lehce nekonvenčního vzhledu je nepochybně elegantní - i díky přiznání konstrukce při použití transparentního potahového materiálu. Kostra je z kvalitní odborně vybírané a především správně umísťované balsy, jen ty nejvíce namáhané díly jsou z exotických lehkých překližek. Holý potažený model vážil 1159 g, což mne dále plnilo zvědavostí.

Začal jsem instalací serv - zvolil jsem Hitec HS-81. Potřeba je značná - dvě pro křidélka, jedno pro směrovku a dvě pro výškovku. Právě to mi zpočátku připadalo poněkud marnotratné, ale plocha výškovky je vskutku monumentální - jedno servo by asi opravdu nestačilo. Serva kormidel jsou umístěna v zadní části trupu, kde jsou pro ně v bočnicích připraveny příslušné výřezy. Táhla ke kormidlům jsem zhotovil z ocelového drátu o průměru 1,5 mm. Rozhodl jsem se obejít se bez šroubovacích koncovek, takže jsem při ohýbání konců do tvaru písmene Z prostě musel trefit správnou délku. Poprvé (směrovka) to bylo na třetí pokus, na táhla křidélek už mi stačilo po jednom. Protažení kablíků usnadnily důsledně vylehčené přepážky trupu - nit se závažíčkem dopředu jen prosvištěla.

Křídlo s osvědčeným souměrným profilem Eppler 168 je dělené, spojovací duralová trubka se nasouvá do laminátových pouzder. V požadované poloze jsou poloviny křídla ustaveny kolíky z duralové trubky. Instalace serv křidélek a protažení jejich kablíků křídlem není problémem. K překrytí otvorů pro serva jsem použil staré plastové telefonní karty, přilepené oboustrannou lepicí páskou. Křidélka jsou zavěšena na plastových otočných závěsech tak, že osa otáčení je na horním obrysu profilu (stejně je tomu u výškovky). Zbývalo už jen zašroubovat do kořenových žeber háčky pro pojišťovací gumu.

V trupu je pro přijímač a napájecí zdroj letové části RC soupravy určeno "podpalubí", tedy prostor pod zdrojem pro pohonnou jednotku. Přístup je dostatečně velkými otvory v podlážce. Přijímač i baterii (4x NiCd 275 mAh) jsem utěsnil molitanem. Jediné místo vhodné pro vypínač RC soupravy jsem našel bezprostředně za druhou přepážkou trupu. Anténu přijímače jsem protáhnul vyvrtaným otvorem a přichytil kousky čiré lepicí zvenku k pravé bočnici trupu.

Nad upevněním motoru jsem si chvíli lámal hlavu. Nakonec jsem zavolal příteli na telefonu. Konstruktér mne seznámil s tím asi vůbec nejjednodušším možným a tím pádem téměř geniálním řešením: Motor je přes mezikruží z tlusté překližky přišroubován přímo k laminátovému krytu přední části trupu. Ten je potom čtyřmi vruty připevněn k trupu. Velmi elegantní a hlavně účelné. Čtyřmi vruty je do hranolů z tvrdého dřeva připevněn i duralový hlavní podvozek s laminátovými bačkorkami. Ostruha podvozku je pochopitelně řiditelná; se směrovkou je spřažena pevně, bez pružného mezičlánku.

Zbývalo jen vyřešit upevnění balsového krytu prostoru pro pohonnou baterii. Dopředu jsem přilepil lištu 2x5 mm, dozadu jsem pak nainstaloval jednoduchý plastový zámek z nabídky firmy MP JET. Z její produkce jsem ostatně použil i unašeč vrtule a další bižuterii (páky kormidel atp.).

Volba pohonné jednotky byla vcelku jednoduchá - prototyp byl poháněn bezkomutátorovým motorem s rotujícím pláštěm AXI 4120/14 firmy Model Motors, proč tedy hledat jinde. Počet článků baterie pohonu byl tím pádem jasný - 16, dumal jsem jen nad kapacitou. Po řadě konzultací jsem nakoupil NiMh články GP 3300 mAh, patřící dnes asi k tomu nejlepšímu v dané oblasti. Chyběla ještě jedna nikoli nepodstatná součást pohonné jednotky - elektronika. Léta jsem přinejmenším spokojen s výrobky firmy JETI Model, takže volba byla jasná: regulátor JETI Master 70-3P.

Po sestavení baterie jsem během zkoušek jejího vkládání do trupu meditoval nad jejím zajištěním. Nakonec jsem se rozhodnul pro dva "opasky" z velcropásky (suchý zip), provlečené (a přilepené) pod dnem příslušného prostoru. Tím po stranách baterie zbylo ještě trochu prostoru pro nezbytný chladicí vzduch.

Dosud popsané práce zabraly čtyři večery nijak intenzívní činnosti. Výsledkem byl model o startovní hmotnosti 2971 g. Ta je sice o chlup vyšší, než udává výrobce, na vině je ale těžší pohonná baterie - prototyp létá s články o kapacitě 2400 mAh.

Nyní nezbývalo, než se vydat na letiště. Předpověď slibovala krásnou říjnovou neděli, takže jsem přes noc rozpohyboval baterie a po ránu si vybavil informaci Juraje Tinky: Regulátor bude pochopitelně chodit vždy, ale pro motor AXI bude lepší jej přeprogramovat. Vše jsem tedy sestavil, přezkoušel a vrhnul se do programování regulátoru. Po chvíli téměř beznaděje (moseovka mi ani na vojně moc nešla) mi došlo, že efektivnější než počítat regulátorova pípnutí bude orientovat se ve změnách pištění - a výsledek se dostavil okamžitě. Na první pohled byla patrná změna v chování elektromotoru - k lepšímu, tedy k většímu tahu. Vydal jsem se ještě na krátkou vycházku od modelu, k níž mne vedly obavy z dlouhých kablíků k servům kormidel, vedoucích souběžně s anténou přijímače. Výsledek příjemný: nic, žádné záchvěvy.

Nebylo již proč otálet. Ani vítr téměř nefoukal, takže jsem Dlouhou tyč 2 postavil na dráhu a přidal plyn. Vrtule APC Thin Elektro 12/8 se zakousla do vzduchu a model se po pár metrech vyhoupnul vzhůru. Krása! Ale jen okamžik - do prvního pokusu o přitažení. Podcenil jsem totiž účinnost výškovky - reakce na nepatrný pohyb kniplem vysílače byla až dramatická. Bez dechu okamžitě na přistání. Vyšlo to, takže jsem po otření čela mohl začít se svojí oblíbenou činností, tedy nastavováním velikosti výchylek. Na vysílači to jde rychle, takže za pár minut přišel druhý pokus. S výchylkami výškovky jsem se tentokrát již docela strefil a tak jsem si vychutnával radost z organizovaného pohybu červenobílomodrého stroje blankytnou podzimní oblohou. Tak intenzívně, že jsem ani nezmáčknul stopky, abych věděl, jak dlouho ona rozkoš trvá. Trvala a trvala tak neuvěřitelně dlouho… Prostě již od prvního letu se mi popsaná pohonná jednotka jeví jako dobře sladěný komplet.

Během dalších letů jsem se zvolna vracel na zem (obrazně) a snažil se o další vzájemné sblížení. Long Stick 2 si nechal líbit mnohé. Nechtěl se nechat přetáhnout a tudíž nikam nepadal při přistávání. Právě to mi totiž činilo jisté potíže - model se mi jevil poněkud rychlejším, takže jsem přitahoval a přitahoval... Jednou jsem byl dokonce poněkud delší a přistál jsem za dráhu do vyšší trávy. Jediným následkem bylo zutí laminátových krytů kol hlavního podvozku. Práce tak na půl hodinky.

Po zvážení poznatků z prvních šesti letů mi vyšlo, že bych měl zkusit posunout polohu těžiště. Konstruktér Jiří Havel mne ujistil, že prototyp prokázal až neuvěřitelnou stabilitu i s těžištěm hodně vzadu. Proto jsem umístil před pohonnou baterii další pěnový hranolek o tloušťce asi 12 mm. Takový kousek a jaké následky: Model sice ještě o poznání oživnul pokud jde o vnímavost na zásahy do řízení, hlavně se ale znatelně zvětšilo rozpětí rychlostí. Přistání se tak stalo onou příslovečnou třešničkou na dortu.

Podzim, jakkoli krásný, není ideální pro soustavné ladění nového modelu. Aspoň pár základních poznatků jsem ale stačil získat. V popsané konstelaci dává model kolem deseti minut intenzívního akrobatického létání. Mám na mysli "klasickou" akrobacii, tedy kotrmelec před sebou, stranový spojovací obrat, další vylomenina... Doba letu se ještě nejméně o jednu minutu prodlouží, až začnu ve všech letových režimech využívat jen nezbytně potřebný výkon, tedy šetřit energií, což je pouze věci cviku. Už nyní se mi ale doba letu jeví jako zcela vyhovující.

Jsem věčným akrobatickým samoukem (nedoukem?), takže modelům dávám pěkně zabrat. Zatím jsem ovšem nepřišel na nic, co by model neuměl. Vzlet je zcela bez potíží - model je na zemi skvěle ovladatelný, ale při startu nikam neutíká a potřebuje jen nepatrně pobídnout výškovkou. Přemety jdou přes celou oblohu i téměř na pětníku. Výkruty pomalé i rychlé zpravidla nevyžadují korekce výškovkou. Stoupavé výkruty umíme zatím tři za sebou bez uhnutí, půjde jich ale ještě více.

Nepříliš jsem věřil vzhledem k velikosti a hlavně hmotnosti modelu na můj vkus poněkud subtilnímu podvozku. Rád ale přiznávám, že je opravdu optimalizovaný - odpustí (zachrání?) i trošku nešetrnější přistání, ale nezvyšuje příliš hmotnost.

Jsem opravdu potěšen příležitostí důkladně se seznámit s jedním z Modelů roku 2003. Navíc mám díky tomu o důvod víc těšit se na jaro. Rád bych totiž otestoval i jiné vrtule (prý by měla dobře fungovat APC 13/6,5), chtěl bych vyzkoušet další kombinace nastavení výchylek kormidel. Hlavně se ale těším na to příjemně vzrušivé létání s modelem, který není jankovitý, ale má nade mnou stále navrch.

Pokud vás láká tichá bezolejová akrobacie, s modelem Long Stick 2 si ji budete moci užívat opravdu plnými doušky. Věřím, že pokud se pro něj rozhodnete, dáte mi za pravdu.

LONG STICK 2

Výrobce: STAR MODELS Neratovice

Rozpětí: 1660 mm

Délka: 1435 mm

Letová hmotnost: 2971 g

Motor: AXI 4120/14

Vrtule: APC Thin Elektro 12/8

Pohonná baterie: 16x NiMH GP 3300

(Psáno na podzim 2003 pro MHM)

Aktualizace 23. 12. 2005:

Můj Long Stick 2 létá již třetí sezónu. Přiznávám, že s občasnými přestávkami. Když totiž rozšířím svoji letku o nový stroj, jde LS2 na chvilku "k ledu", vždy se ale k němu rád vracím. Krásně totiž žehlí oblohu. I když jsem mu loni ublížil, létá po rekonstrukci přední části trupu stále skvěle.

Vrtuli používám už jen výše zmíněnou APC Thin Elektro 13/6,5. Letos na podzim pak model dostal nové baterie - paklík LiOnek v uspořádání 5S3P. Viditelně ožil, snad dokonce i omládnul - odlehčení o téměř 200 g ho prostě probralo k impozantnímu stoupání, naopak se učím znovu přistávat, protože model má teď pronikavě větší klouzavost. Doba letu na jedno nabití je kolem 10 minut, což mi připadá tak akorát.

Long Stick 2 mě prostě stále baví. Nejen mne: Letos na podzim jsem dvakrát našel longsticka ve své letištní usedlosti letu neschopného, neboť mu svědomitá a cílevědomá myš přehryzala kablík k servu poloviny výškovky - vždy levé.

051223LS2_hor
051223LS2_let1
051223LS2_let2
051223LS2_LiOn
051223LS2_obr
051223LS2_oz
051223LS2_pj
051223LS2_prid
051223LS2_prist
051223LS2_tr

Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.