Kostkované pohádky

Srneček v zimě

Byl jednou jeden malý srneček. Jmenoval se Korálek. Korálek hrozně rád cestoval a měl rád přírodu a všechno kolem sebe.

Jednou se rozhodl, že se o víkendu vydá na cestu. Druhý den brzo ráno vstal, napil se čerstvé vody a vyšel ze svého malého domku, kde v lese bydlel. Šel po cestě, travou i lesem.

Když Korálek vyšel z lesa,uviděl před sebou velký rodinný dům. Chvilku stál a přemýšlel, jestli se má jít podívat blíž. A jak tak přemýšlel, za chvilku se rozhodl, že to zkusí.

Přišel k plotu a potichu a opatrně koukl do zahrady. Chvíli do té zahrady koukal, a potom vyšli z domu stará babička s dědou. Babička a děda viděli malého srnečka a šli blíž k plotu a pohladili ho.

Korálek viděl, že babička a děda jsou hodní lidé. Proto se jich vůbec nebál a vzal si od nich jablko, které mu nabídli. Snědl jablko a nechal se znova pohladit.

Dědeček a babička se rozhodli, že si ho vezmou k sobě. Dědeček otevřel vrátka od zahrady a pustil Korálka dál. Babička malému srnečkovi ukázala zimní zahradu a ukázala mu, kde bude bydlet. Bylo to v druhé půlce domu babičky a dědečka Srneček si to tam pořádně prohlédl: Měl tam na zemi spoustu sena, bylo tam jedno okno a tři obrázky na zdi. Na obrázcích byla rozkvetlá louka. Lehl si na zem. Babička ho pohladila po hlavě a strašně hezky se na něj usmála. A protože viděla, že už je Korálek moc unavený, dala mu pusu, aby se mu dobře spalo a odešla za dědečkem.

Korálkovi se u babičky a dědečka moc líbilo. Když babička odešla, položil si hlavu do sena a hned usnul.