Kostkované pohádky

O našem autu

Jednou, ve středu ráno, stál před naším panelovým domem náš Opel Kadet, který má červenou barvu. Když jsem k němu přišla, měl na sobě mokrou kapku, která mu tekla dolů. Řekla jsem našemu autíčku: "Neplakej !" protože ta kapka vody, která po něm tekla, byla prý úplně rovná. Tak jsem si domyslela, že mu asi bylo v noci smutno, že stojí samo před naším domem - tak smutno, až z toho začalo plakat. A těšilo se na mě a na mámu, až ráno přijdeme a ono mě doveze do školy.