Kostkované pohádky

Pohádka o zasněžených pražských cestách

Jednou, když byla venku tma, svítily lampy v pražských ulicích, aby všichni lidé, kteří půjdou po cestách a cestičkách, viděli a došli tam, kam potřebují.

Jednou šla po cestě čtyřčlenná rodina, maminka, tatínek a měli s sebou dvě děti, děvčátko a chlapečka. Děvčátku byly asi dva roky a chlapci byly čtyři roky.Maminka vedla za ruku kluka, který se jmenoval Tomáš a táta vedl za ruku holku Moniku.

Protože byl sníh, máma s tátou si řekli, že postaví Tomášovi a Monice velkého sněhuláka. Došli ještě kousek dál od cesty, kde bylo co nejvíc sněhu a začali dělat ze sněhu velkého sněhuláka.

Zatímco máma s tátou stavěli sněhuláka, děti po sobě navzájem házely sníh a oběma se to moc líbilo. Za chvíli uviděly, že táta s mámou mají sněhuláka už skoro hotového. Táta ještě přidělal sněhulákovi nos z klacků a pusu ze šišky. Oči měl z malých kamínků, které tatínek našel cestou. Máma dala sněhulákovi do ruky koště. Rodiče ukázali Tomášovi a Monice krásného sněhuláka. Monika s Tomášem měli hroznou radost. Takhle hezkého sněhuláka nikdy neviděli! Museli si ho pohladit! Pohladili si ho a dali mu dobrou noc.

Pak se s ním všichni rozloučili a maminka i tatínek vzali obě děti, protože už byla moc velká zima a šli všichni domů.