Kostkované pohádky

O žirafě, která seděla na podzim na kameni

Byla jedna žirafí rodinka, maminka žirafa se jmenovala Jiřina a tatínek Slunečník. Žirafa se jmenovala Jiřina, protože měla moc ráda kytky jiřiny a tatínek žirafák byl Slunečník proto, že měl rád slunce a vždycky, když bylo teplo, byl první venku.

Jiřina a Slunečník měli 5 mláďat, byly to 3 holky a 2 kluci. První kluk se jmenoval Obláček a druhý Jasník. Nejstarší dcera se jmenovala Pomněnka a to proto, že měla ráda modrou barvu. Prostřední dcera se jmenovala Bylinka, protože musela pít byliny, aby byla zdravá a nic jí netrápilo. Nejmladší dcera se jmenovala Sedmikráska a to proto, že jí nejvíce ze všeho chutnaly Sedmikrásky.

Jednou se Slunečník a Jiřina rozhodli, že vezmou všechny děti na výlet. Když se jednou ráno maminka Jiřina a táta Slunečník probudili, teprve vycházelo sluníčko a byla světle modrá obloha.

Vzbudili všechny žirafí děti a tatínek Slunečník všem řekl, ať jsou opatrné a dávají na sebe pozor, že je ještě skoro tma. Aby došli co nejdál, rozhodli se, že půjdou společně.

Šli pět dnů a pět nocí až došli do jednoho lesa. Sedmikráska řekla, že už jí bolí všechny 4 nohy a zeptala se maminky, jestli si může sednout na kámen. Jiřina řekla "Můžeš!"

Sedmikráska si tedy sedla na kámen, aby si chvíli odpočinula, než půjdou všichni dál. Sedmikráska odpočívala a přitom se dívala do kraje na krásné podzimní stromy. A když už tam takhle nějakou dobu seděla, začala být ještě víc unavená. Rozhodla se, že si chvíli zdřímne a hned potom usnula.

Zdálo se jí o tom, jak se krmí sedmikráskami a okolo ní běhají na louce všechny její sestřičky a Jiřina a Slunečník na ně dávají pozor.