Kostkované pohádky

Zámek na podzim

Před mnoha a mnoha lety, asi před sto padesáti pohádkovými roky, bylo na světě moc a moc kopců a řek a taky moc lesů, kytek, stromů a pohádkových bytostí a také různých domů a staveb. V pohádkovém světě byla také jedna louka, na které stál velký zámek s dvě stě padesáti okny a tři sta devadesáti dveřmi. Tento zámek měl spoustu komnat pro vzácné hosty.

V jedné komnatě bydleli král a královna, kteří měli malé děti, prince a princeznu. Princezna se jmenovala Šárka, byly jí 4 roky, nosila šaty dlouhé až na zem, měla blonďaté kudrnaté vlasy a na hlavě velkou modrou korunu, která se jí k duhovým šatům velmi hodila. Vždy, když si zatancovala, tak se barva šatů měnila a s nimi i barva koruny, protože tak tomu bylo vždy, když Šárka měla velikou radost.

Jednou, to malý princ Adam ještě neuměl ani mluvit, přišla na zámek mladá hodná dívka a přinesla mu malé zlaté srdce, na kterém bylo napsáno "Adamovi".

Ta dívka byla sudička, která přála Adamovi všechno dobré. Vypadala takhle: měla tmavě hnědé kudrnaté vlasy a oranžové šaty až na zem. Na krku měla černý náhrdelník z korálků a na ruce oranžový náramek s černými ozdobami. Jmenovala se Kopretina. Kopretina měla blíž k malému Adamovi. Když viděla, že na ni kouká, ukázala mu zlaté srdce a položila jej do zavinovačky. Potom Adama pohladila a řekla mu, že ho v životě čeká jenom samé štěstí a pak se s ním rozloučila a odešla ze zámku.

Chvíli potom se král a královna zvedli z královského trůnu, král vzal za ruku Šárku a královna do náručí Adama a šli se projít ven do zámecké zahrady.

Malému Adamovi se venku líbilo, protože měl rád přírodu. Během jejich procházky si Adam chtěl hrát a tak vyhazoval ze samé radosti zlaté srdce do vzduchu a pokoušel se je chytit, ale spadlo mu na zem. Každé spadnutí srdce na zem vykouzlilo v zahradě novou věc. Například stromy - to proto, až Adam se Šárkou vyrostou, aby se měli pod čím schovávat před sluncem. Dále různé kytky, ovocné keře s rybízem a s angreštem a s jahodami a různými dalšími plody. To proto, aby královské děti byly co nejzdravější a aby na světě potkávaly co nejvíce příjemných věcí a vyhnulo se jim všechno zlo a byli pořád šťastné a spokojené.

Král a královna najednou zjistili, že už je večer a začíná se už pomalu stmívat. Ukázali Adamovi se Šárkou naposledy v tento den barevné popadané listí pod stromy, pohladili obě děti a řekli si všichni společně, že už musejí jít domů do zámku, aby Adamovi nebyla zima a nenastydl.

Když královští rodiče dorazili do paláce, královna šla uložit Adama a král se postaral o Šárku. Ta se ještě musela podívat na "Královský večerníček" a potom šli všichni spát a tvrdě spali až do dalšího dne.