|
Ale pěkně popořádku. Naše snad už stálá výprava dorazila do místa dění nadvakrát. Ve čtvrtek se jako první objevila tlupa z Valašska – tým ZDZ – ve složení Jindřich Dořičák, Tomáš Snoza, Honza Halašta a otec se synem Hrachovcovi. Navečer dorazila skupina Milan Břečka, Radek Černý a Michal Mikulec. Přijeli do právě končícího ME maket a tak unavení se stačili ubytovat v okolních statcích v soukromí, mimochodem rozdělili nás do dvou statků a v průběhu soutěže jsme se neustále vytahovali, který je lepší – nádhera. Jen občas někdo zabrblal, třeba na bučení dobytka místo budíku a absenci sprchy na pokojích.
Ráno se vyrazilo na letiště s cílem registrace do soutěže a pokusu o tréninkový let v tradičně našlapané frontě na start. Na letišti ještě probíhala soutěž upoutaných modelů a my měli vyhrazen druhý konec letiště s úzkou dráhou lemovanou vysokou ochrannou bezpečnostní sítí a nezbytnou, pěkně vzrostlou kukuřicí. Trošku obavy budily i blízké domy na protějším svahu – letištní areál je posazen jakoby do údolí. Ale trénink proběhl v pohodě, samozřejmě s tradičními vytrvalostními lety našich zahraničních konkurentů. Trošku zazlobil motor ZDZ 160 v Michalově EXTŘE 330 a připravil mu hodně nervozity při přistání. Příčina byla prostá – neucpaný plnící vývod do nádrže a tak se její obsah během letu prakticky odsál do ovzduší.
Kolem 10.30 v pátek dorazila poslední část výpravy – já, se svým nezbytným zázemím, manželkou a synem, coby přísnou trenérkou a nápovědou. Vstávali jsme o půl třetí ráno, honem na cestu vyhnout se zácpám a spěchat na místo. Bohužel, právě když jsem měl jít na tréninkový let, pořadatel trénink ukončil a začal se létat překvapivě Free Style. Asi kvůli divákům, bylo jich opravdu hodně a pro všechny místní to byl veliký kulturní a sportovní svátek. Kolem 16. hodiny se začalo s povinnými sestavami NATIONAL – mělo to jedinou výhodu, skoro nefoukalo a sluníčko jsme měli v zádech – ideální podmínky. Hůře na tom byli piloti INTERNATIONAL, kteří kvůli postupujícímu večeru své eroplány na obloze přestávali vidět, a tak pořadatel kolo ukončil s tím, že se dolétá ráno. Uklidili jsme tedy naše zbraně do aut a přívěsů, fungovalo sice uskladnění ve veliké hale společné s maketáři, ale kvůli vnitřnímu klidu ohledně poškození letadel a hlavně veliké vzdálenosti od dráhy, kdy svozová služba trvala neskutečně dlouho to byla asi nejlepší volba.
Po večeři – byla už skoro tma, jsem se začal intenzívně zajímat, kde najdu údajně zajištěné ubytování. Přes den mne Milan s Michalem tak trochu nesměle utvrzovali, že bydlíme spolu a že na statku snad ještě místo bude. To už byla pořádná tma a tady bych chtěl vyzdvihnout navigační schopnosti Radka Černého, který nám začal vysvětlovat cestu na statek a přesně popisoval na které křižovatce máme kam zahnout. Dobrý, jen kdyby nás neposlal na druhou stranu z Gnasu než myslel!! Podotýkám, že už byla naprostá tma, my na nohou od půl třetí ráno a teď výprava do neznámých kopců a statků. Stalo se něco neuvěřitelného. I když jsme jeli na druhou stranu, seděli všechny orientační body jen těch baráků bylo nějak víc. Radek to popisoval asi takhle – pojedete pořád do kopce, nikde nebude nic a až úplně nahoře je náš kýžený statek. Ale chybička, statků přibývalo a nám nezbylo než zajet na dvůr jednoho, který nám alespoň podle smradu z dobytka, jak to přes den zase popisoval Milan trošku připomínal ten náš. Bohužel bodrý sedlák neměl o ničem ani páru a posílal nás zpět na letiště. Po chvilce ho zřejmě musel osvítit duch svatý a začal vysvětlovat něco o možném ubytování asi 1km daleko. Po zuřivé česko-německo-anglicko-ruční debatě raději sedl do svého auta a doprovodil nás na statek ne kilometr, ale několik km daleko. Bylo nám divné, že se statek nápadně podobá tomu, co popisoval Radek. Hned se nás ujala dobrá duše, paní domácí a po prostudování buletinu, který na statku měla jsme zjistili, že jsme opravdu na tom správném a že fotky sedí s již ubytovaným Radkem a spol. To už dorazili ostatní a skládali nám poklony, jak jsme to mohli najít. Takže alespoň pochvala. Ale jinak nádhera. Krásné pokojíčky, okolí, bezva snídaně i seznámení s ustájeným dobytkem. Před spánkem jsme ještě studovali tajné sestavy na druhý den a po dopití láhve laku na rakve jsme spokojeně usnuli.
Druhý den v sobotu byly v plánu tajné sestavy a večerní banket. Naše výkony byly slušné, kromě mé první povinné sestavy, ale byl jsem tak umlácený z cesty a nemožnost tréninku na místě vykonaly své. 0 za banální obrat a pořádný propad startovním polem. Jindra Dořičák se už vzpamatovává ze ztráty své EXTRA 330S, která vzala za své při tréninku na Krnov. Už v Krnově vypomohl s náhradní Extrou Zdeněk Vlach a Jindra mohl odlétat celou soutěž i s vypůjčeným rádiem. Ale nebylo to ono. Změna byla veliká. Tady v Gnasu už to bylo mnohem lepší a bylo vidět už větší klid ve vykreslování figur. Teď to chce honem nový eroplán a nové rádio. Na starou Futabu FC 28 už se spolehnout nedá. Smůlu měl i Daniel Hrachovec – nejmladší člen týmu, který zjistil porušené těsnění na nádrži a tak se muselo provizorně opravovat. Nebylo to ale ono, a vše vyvrcholilo v tajné sestavě, kdy motor zcela ztratil výkon a Dan se propadl až za postupové místo. Do nedělního finále postupovalo prvních 12 z každé kategorie a tam už se nevešel. Smůla. Mezi bodovači byl i náš Jirka Navrátil z Krnova a ten nám dodával sílu do dalších bojů.
Hodně nás štvalo, hlavně Radek ho má velice v oblibě, že bodovači až okatě ohodnotili výkon 11-ctiletého Gernota Brukmana ( námi přezdívaného Skřet ) s JAK 55 a ten figuroval po povinných sestavách na 1. místě. I přes zjevné chyby. Ale co se dá dělat. Asi mládí vpřed. Musím ale dodat, že tajnou zaletěl skvěle a 1. místo si udržel. Mně se tajná povedla, ale bodovači nějak moc nereagovali. Hodně si pohoršil Dan Hrachovec. To už se blížil večer a banket. Nikdo z nás přes den moc nejedl – bylo strašné vedro, ale večer už se hlad dostavil. A teď to přišlo. Začalo to výsledky. Pořadí jsme se dozvěděli po povinných sestavách až pozdě večer a teď byla sobota večer, odlétané tajné sestavy a výsledky nikde. Jen INTERNATIONAL. Takže jsme nevěděli kdo nastupuje do nedělního finále a komu už učení se další tajné sestavy odpadlo. No, alespoň že jdeme na banket! Po ¾ hodinovém stání před sportovní halou v příšerném dusnu najednou překvapení. Řazení se do průvodu a vyrážíme směr centrum Gnasu. Bylo to působivé, jen nám chyběla mávátka a nějaké transparenty – vraceli jsme se do mladých let a vzpomínali na prvomájové průvody. Lidé z městečka stáli kolem cesty a tleskali nám a mávali. Dokonce nám rozdávali slunečnice – znak Gnasu. Bylo by to pěkné, kdybychom nebyli tak unavení a nečekal nás ještě jeden soutěžní den. Průvod s banketem se totiž sloučil do závěrečného ceremoniálu s vyhlašováním nejlepších a zasloužilých pořadatelů, projevy všech možných prezidentů byly opravdu působivé a to ještě mělo přijít na řadu vyhlašování výsledků ME maket. A tohle nám nikdo neřekl! Kdyby nám dali někde v klidu najíst, byli bychom spokojeni. Takhle slabší jedinci – ZDZ opustili slavnost už v průběhu krásných projevů a odebrali se na svůj ranč se spoustou jídla a pití a bazénem hodovat v soukromí. Ostatní – Milan Břečka s Radkem Černým svůj úprk kamuflovali potřebou kuřácké pauzy a záhy je následoval i náš trenér Michal Mikulec, který svůj odchod komentoval trošku ostřejšími výrazy, než jsme u něho zvyklí. Já s rodinou jsme vydrželi až do ruské hymny a využili nadšení davu a dali se na útěk. Konzumaci námi tak očekávaného rautu jsme přenechali otrlejším jedincům. Neděle už probíhala v režii 12 finalistů z obou kategorií. Rodina Hrachovcova odjela k domovu již brzy dopoledne s cílem využít klidný průjezd Vídní a já odjel nedlouho poté. Pro podtržení organizačních schopností pořadatelů se ještě konala po obědě show pro diváky a tak vyhlášení výsledků a ukončení soutěže proběhlo až v 17. hodin. To už nevydrželi ani Michal s Radkem a ujeli dříve. Vydržel Milan Břečka, který stabilním výkonem uhájil 3. místo v NATIONAL. Náš oblíbený Skřet – Gernot Brukmann, nakonec skončil na 2. místě – spravedlnost a objektivita rozhodčích zapracovala a zvítězil mladý Stephan Marco, který létá opravdu skvěle. Vyhrál i v Krnově. Létá s 2.3m Wigensem s neskutečně utlumeným motorem – používá klasickou laděnou rouru. Jeho let je požitek. V INTERNATIONAL zvítězil Erwin Baumgartner s CAP 232 3m s motorem 3W 150, druhý byl Klaus Dettmer s CAP 232 3m s motorem ZDZ160 a jako třetí se umístil Elmer Gossel se SU 31. Kompletní výsledky jsou v tabulce. Takže co teď? Čeká nás Miláno a závěrečná soutěž v Německu. Vše v září. Takže držte palce!
------------------------
EAC 2003 - International
------------------------
Pořadí Pilot Total
1 Baumgartner Erwin 2000,00
2 Dettmer Klaus 1931,72
3 Gossel Elmer 1862,48
4 Peyer Arnold 1802,86
5 Mikulec Michal 1784,34
6 Rückert Christian 1776,83
7 Jenter Steffen 1762,13
8 Doricak Jindrick 1740,26
9 Sidler Thomas 1687,80
10 Zurk Andress 1669,91
11 Leubecher Jens 1614,53
12 Waltritsch Dietmar 1597,68
13 Wallner Hans 1583,19
14 Schilcher Frido 1487,55
15 Koch Stefan 1162,01
16 Url Werner 801,09
17 Kugler Dietmar 0,00
-------------------
EAC 2003 - National
-------------------
Pořadí Pilot Total
1 Stephan Marco 2000,00
2 Bruckmann Gernot 1993,02
3 Brecka Milan 1873,69
4 Loböck Markus 1816,72
5 Cerny Radek 1748,68
6 Paletar Ernst 1692,21
7 Teschl Gerhard 1656,28
8 Snoza Tomas 1642,56
9 Frühauf Reinhard 1641,37
10 Rohn Erich 1614,69
11 Kotrbaty Tomas 1582,65
12 Halasta Jan 1561,84
13 Mayer Wolfgang 1477,05
14 Witt Thorsten 1473,99
15 Hrachovec Daniel 1445,52
16 Steigl Zdenek 1414,40
17 Fehringer Albert 1274,03
18 Lostak Tomas 0,00
Autor: Zden?k Steigl |
