Na základě slibu ve zdejším diskuzním fóru jsem sesmolil následující popis elektronického vypínače, který již přes rok používám ve dvou exemplářích. Zatím fungují bez sebemenších problémů, v rozmezí teplot 4~30°C, s celkovou dobou provozu 65 letových hodin.

Pozn.: Doplnil jsem obrázky z realizace.

Když jsem loni stavěl svoje první "pořádné" letadlo - je to spíš takové RC-XXL nedochůdče (Rebel, motor MVVS 26 IFS, hmotnost 5,5kg) s rozpětím 1900mm (ale třeba ještě povyroste), řešil jsem, kromě jiných problémů, také vhodný vypínač ke zdroji přijímače a zapalování.

Žádný z dostupných posuvných mechanických vypínačů (v GESu aj.) se mi, na předpokládané "obrovské" odběrové špičky všech 6ti serv, požadovanou životnost a spolehlivost, nezdál dost dobrý. Tak jsem si navrhl následující zapojení s tím, že v případě budoucího přechodu na větší letadlo, kdy už opravdu půjde do tuhého, budu mít vypínač odzkoušený v praxi.

Základní kritérium návrhu byla spolehlivost. To znamená minimální počet součástek a eliminace vlivu nespolehlivosti kontaktů mechanického vypínače.

Volba aktivní spínací součástky padla na výkonový MOSFET IRL 3803. Podle jeho katalogových údajů by měl být odpor v sepnutém stavu max. 20mΩ při proudu 10A a budícím napětí 3V. Při vyšším budícím napětí pak tento odpor klesá na méně jak 10mΩ. Také by bylo možné použít typ IRL 2203, který má poněkud nižší mezní hodnoty proudu. V sepnutém stavu je tranzistor udržován napětím, přivedeným na hradlo dvěma odpory R1 a R2 (pro jistotu, co kdyby se jeden přerušil?). V tomto sepnutém stavu je ovládací mechanický vypínač SW-1 rozpojen (přece jen je jeho samovolné sepnutí mnohem méně pravděpodobné než rozpojení). Poslední součástka - transil D1 je zde zařazen z vysloveně paranoidních důvodů, aby chránil tranzistor proti poškození statickým výbojem zejména před připojením vypínače k přijímači a zdroji. Asi je možné jej klidně vynechat. (Pozn. Transil jsou v podstatě dvě antisériově zapojené zenerovy diody - v tomto případě na napětí 10V).

Do přepínače jsem ještě zaintegroval nabíjecí konektor. Používám souosý o průměru 5,5/2,5mm. Tento konektor, spolu se stejně vysokým vypínačem SW-1, slouží též k mechanickému upevnění desky plošných spojů - obvykle do boku letadla. Krátký tenčí spoj k nabíjecímu konektoru by měl fungovat jako pojistka, při případném zkratování baterie nabíjecím kabelem, nebo při přepólování nabíječe (zatím v praxi nevyzkoušeno). U mechanického přepínače SW-1 lze drátovou spojkou přehodit logiku směru zapnuto-vypnuto podle zvyku a způsobu zastavění do modelu. Konektor J1 pro připojení baterie je zapojený symetricky, s + pólem uprostřed. Výstup pro přijímač je připájeným kablíkem se servokonektorem. Aby se pájený spoj neuklepal, je kablík fixován v délce asi 2cm smršťovací bužírkou a připevněn tavným lepidlem k desce plošných spojů.

Na závěr pár fotografií, jak může vypínač vypadat v rozložené a sestaveném stavu. U této verze je jednak zdvojen přívod k přijímači (zbyly mi v něm dvě volné pozice pro serva) a jednak vynechán konektor baterie, která je také připájena.