I piloti obřích modelů mohou propadnout létajícím strojům poněkud menším. To se stalo mě a Michalovi, když jsme viděli létat našeho kolegu ze soutěží EAC Thomase Pleichla s Diablotinem. Model v jeho rukách předváděl velmi zajímavé kousky, ale ještě zajímavější byl jeho pohon – elektro. Slovo dalo slovo a my se rozhodli, že pro zimné létání by takový Fun-Fly byl to pravé na procvičování rukou a trénování blbostí. Důkladně jsme Thomase vyzpovídali. Jeho model je postavený na základě testu, který vyšel v jednom z čísel časopisu MFI. Podařilo se nám domluvit s velmi dobrým kamarádem Jirkou Bezděkem vyzkoušení modelu, který před časem stavěl. Jeho nový majitel nás očekával na letišti, kde nám model zapůjčil k otestování. Tento byl vybaven motorem Phasor 45-3 se 16 články s vrtulí na přímo. Diablotin létal dobře, ovšem výkon motoru nebylo to pravé. Ale stejně nás to docela přesvědčilo.

Diablotin byl objednán jako stavebnice v kostře. Je na něm třeba udělat některé úpravy a kdyby byl již potažený, nešlo by to nejlépe. Celou kostru jsem pečlivě zkontroloval a místa hůře zalepená znova slepil vteřinovým lepidlem. Zásadní úpravy doznala ocasní část. Výškovka byla upravena na přišroubování polyamidovými šrouby M5 z důvodu lepšího uskladnění, směrové kormidlo bylo postaveno zcela nové – jeho hloubka byla zvětšena o 4cm. Zvýšila se tím účinnost při malých rychlostech. V prostoru těžiště je zalepeno lože pohonných akumulátorů. Aby model lépe vypadal a v neposlední řadě kvůli úspoře hmotnosti, zhotovil jsem kapotu motoru, kabinu a podvozek z uhlíkového laminátu. Znamenalo to sice výrobu forem, ale výsledek stojí za to. Třeba kompletní podvozek je o 30 gramů lehčí, než původní z drátu, nehledě na to, že je o poznání vyšší a má větší rozvor – větší průměr vrtule si to vyžádal. Pohonné akumulátory jsou přístupné odnímatelnou kabinou, upevněny jsou suchým zipem 3M, stejně jako ostatní komponenty. Přijímač je uložen v prostoru za kabinou. Přiznám se, že několikaletá přestávka v používání elektropohonu je znát a tak jsem musel pátrat v paměti nad některými způsoby zástavby a mnohokrát volat o radu zkušeného elektro kolegu. Potažení modelu bylo hračkou a nezbývalo, než jít zalétat.

------------------------------

Osazení modelu je následující:

motor HACKER B50 8L s planetovou převodovkou 6,7:1, vrtule APC elektro 16/10

regulátor Master JETI

RX akumulátory 5 x GP 600 NimH

Vypínač s nab. konektorem Graupner

Serva Hitec HS-225BB 4 ks

Hlídač RX aku Blinki-mc

Přijímač Graupner SMC 20DS

Pohonné akumulátory SANYO RC2400 14 článků

Hmotnost modelu k letu je 2.600g

-------------------------------

Motor točí na zemi s vrtulí APC 16/10 elektro 6200 ot/min při odběru 58A. Tento odběr je ovšem špičkový, během letu se létá tzv. na pár zoubků a plný plyn je určený pro řešení krizových situací a např. odlétnutí svisle vzhůru z visení.

A jak model létá? Bez kompromisů! Po rozjetí ani ne jeden metr vyráží kolmo nahoru a jeho stoupavost je „furt pryč“ Motor má dostatečný přebytek výkonu na všechny krkolomné kousky. Je jasné, že není ochotný kreslit čisté obraty, k tomu není ani určen. Určitě je ale vhodný pro nácvik figur typu visení, kobra, atd. Na druhou stranu snažit se udělat pěkný kopaný výkrut nebo obdobné prvky je celkem zbytečné. Model to prostě neumí. To bylo pro mne poměrně zásadní zjištění. S modelem si lze odpočinout, stejně jako přistávat zpocený. Na „vyblbnutí“ a příjemnou změnu jsou jeho vlastnosti dobré. Bude vhodné vyzkoušet různé variace vrtulí, ale to až časem. Letový čas jsem přesně neměřil, ale pohybuje se kolem osmi minut v závislosti na režimu letu. Použitý regulátor je nový typ, který při vybitých akumulátorech nevypne motor skokem, ale prostě sníží otáčky a tím zbývá dostatek energie na přistání. Není tedy nutné mít na vysílači zapnuté stopky. Jeden zajímavý postřeh: Ačkoliv je Diablotin poměrně malý, nakládání do auta a převoz jsou stejně náročné jako u modelu 2,4m. Takže se nemusím bát, že by se mi už s větším nechtělo létat.