|
Model by měl kromě spousty jiných důležitých podmínek létat přiměřeně pomalu a klidně. Proto lze celkem jednoduše odvodit, že by měl mít pokud možno co nejnižší plošné zatížení.Také by neměl být moc „bednovitý“, aby dostatečně pronikal i proti silnějšímu větru. Co naplat, na soutěžích pořád platí limit pro rychlost větru 15 m/sec - to je pořádné „pampéro“, kdy by vás téměř nenapadlo jít trénovat. Za základ můžeme zvolit poměry hmotností a plochy modelu a k tomu vztahovat objem motoru. Je možné stejně tak zvolit postup obráceně – od kubatury motoru, ale výsledek je obdobný. Dnešní soutěžní sestavy jsou koncipovány tak, že s malým poměrem hmotnost / objem motoru díru do světa neuděláte. Kopané výkruty svisle vzhůru slabý model zastaví a je konec. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že model musí být polomaketou skutečného letadla s maximálními tolerancemi danými pravidly pro létání na soutěžích. To nám dále svazuje ruce, např. v půdorysných rozměrech ( na Extru nelze použít obdélníkové křídlo).
--
1. Rozpětí modelu cca 2m
Pro tento rozměr vyhovuje motor o objemu 40 ccm. Hmotnost by měla být do max. 6 kg, lépe 5 - 5,5 kg. Při této velikosti modelu lze těžko dosáhnout přijatelné nosné plochy, aby se plošné zatížení blížilo shora ke 100 g/dm2 . Model poté létá nerealisticky rychle. Pro soutěžní létání je to moc malý model.
--
2. Rozpětí modelu cca 2,2 – 2,3m
Model vhodný pro pohon motorem 60 – 75 ccm. Hmotnost modelu max. 8 kg, raději však méně. Pořád je zde problém s plošným zatížením. Vzhledem k velikosti modelu se těžko dá šetřit na váze jednotlivých dílů. Na soutěži se tato velikost již několik let nevyskytuje.
--
3. Rozpětí modelu 2,4 – 2,6m
Zde je možné již osadit výkonný motor 80ccm jednoválec až 100ccm boxer. Hmotnostně vychází model podle typu a výrobce od 9,5 do 12 kg. Plocha křídla se rapidně zvětšuje, plošné zatížení klesá. Začíná fungovat zajímavé pravidlo: hmotnost jednotlivých komponentů jsou téměř stejné jako pro rozpětí 2,2m ( zdroje, serva, RX, výfuk, mezi motory velký rozdíl není), ale hmotnost draku letadla na rozdíl od plochy křídel se tolik nezvětšuje. Model létá podstatně pomaleji, má výkonný motor. S tímto typem se dá na soutěžích velmi dobře uspět, začínají překážet pouze nešikovné ruce. Modelů je na výběr dostatečné množství, v Německu se s těmito rozměry létá kategorie F3A-X do 10kg, tzn. že model 2,6m lze postavit pod 10kg !
--
4. Rozpětí modelu 3 a 3,2m , případně více
V této kategorii kralují motory 150 – 210 ccm typu boxer. Hmotnost se pohybuje od 14 do 20 kg. Tento údaj není nijak kritický, plocha křídel je opravdu velká. Aerodynamické vlastnosti se začínají blížit velkým předlohám, model působí ve vzduchu velmi klidným dojmem. Tyto modely létají na soutěžích nejčastěji. Technická záležitost u „třímetrovek“ je zvládnuta a zájemce o koupi má velkou naději, že zakoupený model bude dobře létat. U rozpětí 3,2m a více je zatím používán motor o zdvihovém objemu 210 a 240 ccm. U této velikosti však začíná vyvstávat problém hmotnosti. Na většině mezinárodních soutěží je hmotnost modelu omezena do 20 kg. Protože tyto stroje už musí být navrhovány a počítány jako velká letadla, nelze hazardovat s pevností a drak modelu je poměrně těžký. Když připočítáme velký motor, více nutných serv a dalších nezbytností, máme na starosti zaděláno. Do budoucna ( u některých modelů již dnes) se s použitím moderních materiálů určitě vše vyřeší, na druhou stranu to bude stát peníze navíc. Měřítkem je nejprestižnější soutěž T.O.C., kde se v roce 2000 předpokládalo velké zastoupení modelů 3,2m a více. Z důvodu nevyřešených technických problémů na těchto obrech však nic takového nenastalo. Letos se T.O.C. opět koná a určitě bude zajímavé sledovat, kam se technologie za dva roky pohnula.
--
Při pořizování modelu, ať již koupí stavebnice nebo vlastní stavbou je dobré udělat rozbor hmotnosti jednotlivých komponent. Tak můžeme už zpočátku odhadnout výslednou hmotnost, možné vlastnosti a výkony. Není k zahození rozhlédnout se v okolí, navštívit nějakou soutěž, kde je možné se poradit a dozvědět se mnoho užitečných věcí. To, že model umí viset a udělat přemet na pětníku ještě zdaleka neznamená, že umí létat rovné výkruty a čistou akrobacii obecně. Mnoho výrobců velkých modelů také nemá testovací piloty, většinou je tlačen ke zdi časem a objednávkami a mnohdy není model dostatečně odladěn v prototypu. Některé nectnosti musíme kompenzovat vhodnými mixy a není to vždy ono. Platí bohužel staré heslo „nelétá-li model rovně, odložíme jej“. Když střízlivě rozebereme jednotlivé možnosti, pro vstup na scénu velkých akrobatických modelů se jeví jako nejlepší varianta 3. U variant 1. a 2. brzy zjistíme, že nikam nevede, modely jsou rychlé, mají vyšší plošné zatížení, poměr výkon/hmotnost není tak výhodný. Toto platí zvláště pro variantu 2. Klasická třímetrovka by měla přijít až po dostatečném seznámení s vlastnostmi modelů menších a přesvědčení, že takový model je pro daného zájemce zvládnutelný.
Autor: Radek ?erný |
