Zhruba po roce jsem se vrátil k benzínové "čtyřicítce". Na novém modelu motor zpočátku jakžtakž běžel, i když rozhodně nikoli spolehlivě a už vůbec ne ochotně. Stále častěji však po pár minutách zhasínal. Nepomohlo jiné palivo, ani konference s kolegy nad nastavením karburátoru.

V konzervačním sáčku motor skončil po havárii, způsobené destrukcí křídla za letu. Po vyhrabání z oranice jsem tenkrát motor vyčistil a prozkoumal: žádné poškození jsem nenašel. Někde ale asi nebylo něco v pořádku.

Stále více mi vycházelo, že závada je v karburátoru Walbro. Po odstranění obou membrán a vykoupání v technickém benzínu totiž motor vždy aspoň chytil. Domníval jsem se, že nejzranitelnější jsou pryžové membrány. Když už mi došla trpělivost, odšrouboval jsem karburátor a vydal jsem se do spřátelené prodejny-servisu pro motoré pily, sekačky a podobné stroje. Na paní u pultu jsem vytáhnul karburátor a vznesl dotaz, zda mají příslušné membrány. Z dílny vyšel pan šéf: "Jste si jist, že za to mohou membrány? Pojďte, podíváme se na to." Diagnóza byla dílem okamžiku, za chvíli bylo i opraveno. Šlo o výměnu, ale nikoli membrány. Na vině totiž byla jehlička, ovládaná vahadlem pod regulační membránou.

Jak tuto závadu zjistíte? Nebývale snadno: Odpojte přívodní hadičku paliva do karburátoru, místo ní nasaďte na karburátor kousek jiné hadičky a foukněte do ní. Pokud to půjde, je s největší pravděpodobností problém právě v jehličce - netěsní. Pokud je karburátor v pořádku, neměli byste karburátor takříkajíc profouknout. Profesionálové na to mají přípravek: hadičku s tlakoměrem a balónkem, kterým karburátor, ponořený do benzínu, "natlakují".

Po výměně jehličky, která stojí zhruba 200 Kč, běhá motor naprosto spolehlivě.