Letos podruhé na jaře proběhlo v Plzni soustředění pilotů obřích akrobatických modelů. V sobotu a neděli 1. a 2. května přivítalo modelářské letiště Sulkov piloty z celé České republiky.

Letos podruhé na jaře proběhlo v Plzni soustředění pilotů obřích akrobatických modelů. V sobotu a neděli 1. a 2. května přivítalo modelářské letiště Sulkov piloty z celé České republiky. Ono celá není tak správné slovo. Vlastně to byla Morava, Praha a Západní Čechy. Ačkoliv obří akrobaté působí celkem rovnoměrně všude, výše zmíněné kraje jsou pákou, která hýbe děním.

Kromě pilotů se sešli také bodovači pod vedením Jirky Havla. I když již není oficiálním zástupcem ( funkcionářem) SMČR, pro nás je to nepsaný vedoucí. Jeho hlavní náplní bylo seznámit všechny přítomné s organizací závodů F3M v rámci Českého poháru s návazností na EAC a hlavně proškolit bodovače. Jirka pro tento účel přeložil „kuchařku“ od Boba Skinnera, kterou on používá pro školení na MS. V brzké době snad bude k dispozici i na webu, určitě stojí za přečtení. Částečně se školili také piloti – byly vysvětleny některé nejasnosti obratů, za které jsou často zbytečně strhávány body. Je velmi důležité vědět, co od nás vlastně ti bodovači chtějí.

Létalo se celou sobotu, někteří piloti předvedli nové modely. Začátek roku nedal mnoho příležitostí trénovat a na výkonech to bylo docela vidět. Především nová sestava F3M nebyla ještě zažitá a pár kluků ji vlastně letělo prvně. Všichni se shodli, že sestava není to pravé ořechové, působí nevyváženým dojmem, nutí modely tahat do velkých výšek, občas ani není vidět, co vlastně model provádí. Takže další zjištění je na světě: Tento rok se již nedá dělat nic, ale na příští bude třeba sestavu změnit. Ne proto, že by byla náročná – ale proto, aby se na ni dalo vůbec koukat.

Večer proběhl v hotelové restauraci. K mému úžasu, a přesto, že původně byl připraven kulturní program, po večeři a čerstvém vzduchu padla na všechny únava a šlo se spát. U Milana Břečky to pochopím – jeho století dřeva se smrklo do laminátového trupu nové Extry a tak šel přemýšlet alespoň o překližkových přepážkách, ale u ostatních?

V neděli bohužel zklamalo počasí, ráno nás přivítalo větrem a dekou na obloze. V krajním případě by sice létat šlo a na soutěži je to normální, nikdo však nechtěl riskovat ztrátu modelu na začátku sezóny. Během dopoledne jsme tedy setkání ukončili a postupně se všichni rozjeli k domovům s novými nápady a elánem. Já to alespoň tak cítil i na sobě. Některé momenty jsou na připojených fotkách.