CAP 232 Vzlet

Pokus o recenzi stavebnice akrobatického modelu CAP 232 o rozpětí 2m. Snad bude trochu užitečná těm, kteří ještě nemají tak velké "ptáky", ale rádi by ...

Případné dotazy mohu zodpovědět ve zdejším fóru.

Mírně upravená verze recenze vyšla v časopise RC revue 9/2003 a zde je uveřejněna s laskavým svolením redakce.

Pokud se člověk (muž) delší dobu věnuje nějaké činnosti, obvykle chce zdolávat stále vyšší a obtížnější mety. Ani já nejsem výjimkou, a když jsem se před čtyřmi lety vrátil k modelařině, stále jsem pošilhával po větších a větších modelech. Minulou sezónu jsem získal zkušenosti s akrobatem Rebel o rozpětí 1.900mm, přičichl k benzínovému motoru, a řekl jsem si "Již nikdy jinak!". Pro sezónu 2003 jsem proto uvažoval o nějakém dalším, větším modelu, nejlépe z kategorie obrů, se kterým bych se případně mohl zúčastnit i nějaké soutěže. Protože jenom soutěž je tím pravým prubířským kamenem opravdového pilota. Bohužel existující stavebnice modelů této kategorie byly poněkud mimo můj rozpočet, zejména s ohledem na pravděpodobnost havárie, která rozhodně není právě malá. Ale osud byl ke mně milostiv a jako na zavolanou se na trhu objevila cenově dostupná a velmi pěkně vypadající stavebnice modelu CAP 232 firmy CM o rozpětí přes 2m, dovážená k nám firmou rcm Pelikán.

CAP 232 pohled shora

Již první pohled na hnědou lepenkovou krabici o rozměrech 147x53x32cm vzbuzoval úctu a transportovat jí normálním osobním vozem byl trochu hlavolam. Překvapení nastalo po jejím otevření, protože obsahovala další lepenkovou krabici, tentokrát bílou. Pomyslel jsem si něco o ruských "Bábuškách" a začal otevírat druhou krabici, v očekávání krabic příštích ... Ale přišlo druhé (příjemné) překvapení. Zde již byly díly stavebnice, pečlivě zabalené v igelitu, oddělené navzájem lepenkovými přepážkami a připevněné tavným lepidlem tak, aby přežily dlouhý transport, včetně případného doručení Českou poštou. Podrobná prohlídka ukázala, že stavebnice přežila transport skutečně bez úhony. Několik nalezených menších otlaků mělo patrně svůj původ již při výrobě. Součástí stavebnice je i velmi podrobný a názorný 44 stránkový návod (v angličtině – měl jsem jednu z prvních stavebnic a nevím, zda dovozce neplánuje zhotovení překladu). Po jeho prostudování jsem nabyl dojmu, že to musím postavit i já, zejména když je model (jak tvrdí návod) z 90% hotov. S tím lze i souhlasit, stavebnice je skutečně hodně předzpracovaná. Všechny odpovídající díly jsou potaženy fólií (UltraCote), včetně ozdobných nápisů. Kapota je též dodána s definitivní povrchovou úpravou. Dále jsou připravena lože pro serva, umístěny narážecí matky pro připevnění podvozku a křídel, připraveny otvory pro lanka směrovky a pod.

CAP 232 pohled zprava

A jaké jsou udávané parametry modelu? Rozpětí: 2.032mm; Délka: 1.784mm; Plocha křídel: 80,5dm2; Hmotnost: 6,4–7,3kg; Měřítko: 27%

Kostra modelu je vyfrézovaná z obyčejné třívrstvé překližky (což asi způsobuje poněkud vyšší hmotnost) a na všech důležitých místech patřičně zesílena, takže působí robustním dojmem. Např. spojka křídla je z několika vrstev s uvnitř zalepenou stojnou z duralu. Hojně jsou také použity odlehčovací otvory (takže to s tou hmotností není až tak tragické – viz. dále). Pro horní oblou část trupu je použit pěnový polystyren a pro kapotu a bačkory laminát. Všechny díly jsou celkem kvalitně slepeny, i když jsem během stavby na některá místa (pro klid duše) doplnil zbylý epoxid. Prostor motorového domečku je již nalakován.

CAP 232 motor zprava

Po chvíli kochání a obdivování stavebnice jsem začal zjišťovat, co všechno neobsahuje a bude třeba nejen nakoupit, ale hlavně vybrat. Zaprvé neobsahuje motor (to jsem ani neočekával, vzhledem k její ceně). V návodu se doporučuje buď dvoutaktní žhavící motor s objemem 30–35cm3 (kdo by jej živil?), nebo krásný čtyřtaktní dvouválec Saito 300TL (kdo by jej zaplatil?) a nebo benzínový motor s objemem 38–45cm3. Benzínová varianta byla jasná, ale ve hře zůstalo několik kandidátů. Nakonec jsem si řekl, že motoru není nikdy dost a zvolil ZDZ 50RV. S motorem souvisí výfuk. Opět jsem měl štěstí, protože firma JMB dělá nový typ malého výfuku (právě pro tento motor), který je připevněn za hlavou motoru a bylo jej možné zastavět s minimální úpravou konstrukce (viz. foto). Vrtuli jsem pro první lety a předpokládané zlomeniny (a tak se i stalo), použil Bambulu 22x8". Stavebnice neobsahuje vrtulový kužel a zatím jsem žádný vhodný nesehnal (ale i bez něj to lítá).

Další otázkou byla serva. Kolegové mi doporučovali různé typy, ale jejich celková cena přesahovala cenu stavebnice, což se mi zdálo neúměrné. Nakonec jsem na křidélka a výškovku zvolil HS-605BB (5,5kg/cm) a na směrovku "trochu" silnější HS-805BB (19,8kg/cm).

Pro napájení přijímače jsem použil pět článků Sanyo 2.400mAh, pro zapalování čtyři tužkové články Sanyo 2.100mAh.

CAP 232 servo výškovky

V návodu jsou doporučeny konkrétní díly na páky křidélek, výškovky a směrovky. Jsou ale orientovány pro americký trh a bylo třeba je nahradit. Ze zkušenosti s předchozím modelem jsem zvolil co nejdelší páky, s nastavitelnou výškou a trojúhelníkovou podložkou. Tady se ukázal drobný problém, praporek pro vidličku (použil jsem krátkou MP Jet) je trochu silnější než by bylo vhodné a otvor na čep je o desetinku větší, takže zde vznikala vůle. To se mi moc nelíbilo a hledal jsem řešení. Nakonec jsem z 2mm mosazné trubičky udělal pouzdro. Krátký čep se mi ale málem vymstil, protože mi na levém křidélku v závěru třetího letu vypadl. Naštěstí se mi podařilo i přes silnější klonění v pořádku přistát. Nahradil jsem proto krátké čepy delší variantou a hlavu čepů pro jistotu zakápnul tavným lepidlem.

CAP 232 ba?kory

Pro podvozek je ve stavebnici masivní duralový profil (předvrtaný pro upevnění k trupu i pro osy kol) a laminátové bačkory. Bohužel otvor pro osy kol je předvrtán veliký, opět pro doporučený, ale nedostupný díl. A tak bylo nutné vymyslet náhradní řešení. To se mi podařilo s pomocí dlouhého imbusového šroubu M5, stočeného na průměr 4mm. Celá sestava osy kola je vidět na obrázku. Kola jsem použil lehká, o průměru 76mm. Ukazuje se ale, že jsou příliš měkká pro moje razantní přistání a bude je třeba vyměnit. Jejich drhnutí o okraj bačkory při přistáních způsobovalo, že model měl tendenci přepadnout na nos.

Klíčovým parametrem pro dobré letové vlastnosti je hmotnost, kterou jsem se snažil udržet na uzdě. Na začátku jsem zvážil všechny díly stavebnice:

S dalšími drobnými částmi to dohromady dělalo téměř 4.000g. Přehnaně masivní se mi např. zdály čtyři kovové šrouby pro upevnění křídel, které dohromady vážily 72g. Chtěl jsem je nahradit nylonovými, ale jejich matky v trupu mají pravděpodobně Withworthův závit a jsou tak dokonale naraženy, že je bez poškození konstrukce nelze vyjmout. Tak jsem tyto šrouby alespoň zkrátil. Po zvážení všech zpočátku dostupných dílů a dle katalogových údajů dílů vybraných jsem odhadl výslednou hmotnost letadla na 7.255g, což by odpovídalo údaji z návodu. Zlí jazykové kolegů však tvrdili, že musím ještě připočítat tak 1kg obestavěného vzduchu. Uvidíme!

Stavbu jsem začal přesně podle návodu, připevněním křidélek pomocí závěsů z velmi pevné netkané tkaniny. Zářezy pro závěsy již byly připraveny. Zapomněl jsem však na známe pravidlo "Důvěřuj, ale prověřuj!", a až po zalepení jsem si všiml, že na jednom křídle nejsou po celé délce zcela ve středu profilu, ale asi 1 mm mimo. Na další nepřesnost jsem narazil u spojky křídla, která do jedné poloviny nešla zasunout, protože díra byla na výšku menší. Šlo to ale celkem snadno upravit. Vzepětí vyšlo bez problémů podle návodu. Při spojování křídel jsem narazil ještě na další nepřesnost, a sice u děr v krycí destičce pod zadní šrouby křídla. Bylo by lepší, kdyby tyto díry nebyly předvrtány, ale vyvrtaly se až po jejím přilepení dle děr ve křídle. Naštěstí je tato kosmetická vada zakryta kovovými podložkami šroubů. Trochu s obavami jsem křídlo po jeho slepení zkoušel nasadit na trup. Ale byl jsem příjemně překvapen, jak vše souhlasí a šrouby pasují. Při kontrole geometrie jsem zjistil jen nepatrnou odchylku asi 4 mm ve vzdálenosti konců křídel od zadní části trupu. Jinak bylo vše v pořádku.

Otvor pro pevnou část výškového kormidla byl také velmi přesně vyfrézovaný a nevyžadoval žádné úpravy. Výškovka s křídlem vyšla naprosto rovnoběžně. Dál již jsem postupoval podle návodu celkem bez problémů. Příjemným zjednodušením instalace serv ve křídle byla připravená nit na snadné protažení kabelu ke středu křídla.

CAP 232 servo sm?rovky

Zádrhel nastal až při instalaci serva pro směrovku. Ve stavebnici dodaná deska se mi zdála poněkud měkká pro zvolené silné servo, tak jsem ji nahradil kvalitnější překližkou. Také mé nadšení z připravených otvorů v bocích trupu pro lanka náhonu směrovky opadlo v okamžiku, kdy jsem zjistil, že je musím alespoň o 3cm posunout k zadní části trupu. Nakonec to nebyl takový problém a původní otvor jsem zalepil a zakryl samolepkou. Na většinu lepení (zejména na větší plochy) jsem místo doporučeného epoxidu použil polyuretanové lepidlo Soudal, které se mi velmi osvědčilo.

Vzhledem k zvolenému výfuku jsem motor namontoval invertně a po proměření jej umístil na 15mm bukové podložky. Díry na ovládání jehel karburátoru sice vyšly přesně do motorové přepážky, ale zase jsou shora dobře přístupné. Do šikmé části motorového domku jsem musel pro výfuk vyříznout zásek, který jsem uzavřel překližkou.

Na přiložených fotografiích je vidět celkové řešení zástavby, včetně ovládání sytiče a umístění zapalování a jeho vypínače. Baterie zapalování je schována uvnitř domku v dolní šikmé části.

CAP 232 motor zleva

CAP 232 motor zdola

CAP 232 karburátor

CAP 232 nádrž

Jako nádrž je použita osvědčená PET láhev o objemu 0,5l, která s menší rezervou vystačí na 10 min běžného letu. V přední části byl drobný problém pouze se sestavenými překližkovými držáky kapoty, jejich čepy nepasovaly do děr v přepážce trupu.

Pro rozvod k servům jsem použil kroucené kabely (bez feritových kroužků) a abych se vyhnul zbytečným spojkám, tak jsem je připájel přímo v servech. Trupem jsem kabely vedl pokud možno co nejdále od antény a upevnil lepící páskou nebo tavným lepidlem. Baterii přijímače jsem umístil (kvůli těžišti) co nejvíce dopředu, nad podvozek. Vypínače používám elektronické, vlastní konstrukce s integrovaným nabíjecím konektorem (viz. článek Elektronický vypínač zRxSW01).

Dalším napínavým okamžikem byla kontrola těžiště. Motory ZDZ jsou velmi lehké a vláčet sebou navíc 0,5kg olova by se mi nechtělo. Naštěstí těžiště vyšlo na zadní udávané hranici od náběžné hrany křídla (možná nějaký mm za ní, ale to jsem se rozhodl risknout). Potom jsem zvážil kompletní křídlo (včetně šroubů) 1.646g a trup 5.609g. Po sečtení celkem 7.255g! To mi nikdo nebude věřit – viz. předcházející odhad!

Podle rad zkušených jsem velkou pozornost věnoval základnímu seřízení kormidel již v dílně. Pomocí přípravku s úhloměrem a olovnicí jsem nastavil výchylky dle doporučení návodu a snažil se, aby obě křidélka a obě poloviny výškovky měly shodné střední i maximální polohy.

CAP 232 pohled zdola

Tím se již nezadržitelně blížil obávaný první start. Na letišti jsem krátce poladil motor. Podle návodu to šlo celkem snadno a po ostatních povinných rituálech, jako např. kontrola dosahu s běžícím motorem mi nezbylo, než uklidnit kolena, postavit se čelem k větru a přidat plyn. Když se mi zdálo, že má model již dostatečnou rychlost, tak jsem trochu přitáhl a přišlo první překvapení. Model vystartoval téměř kolmo vzhůru. Tím jsem zjistil, že doporučované výchylky výškovky ±11° jsou příliš velké. Pro další lety jsem je zmenšil na ±8° a i to se mi ještě zdá hodně. Po drobném dotrimování křidélek jsem zkusil vodorovný let. A přišlo další překvapení, zdálo se, že model stoupá jak v normální poloze, tak i na zádech. To se ale při pozdějším zalétávání a seřízení neutrálu výškovky vysvětlilo. Tento model má totiž při horizontálním letu velmi malou tendenci ke klesání (na obě strany), na rozdíl od mých předchozích letadel, která se pohybovala spíše po dráze vrženého kamenu. Čas prvního startu však rychle ubíhal a navíc jsem zjistil, že nemám nastavené stopky.

CAP 232 P?istání

Tak jsem ještě v dostatečné výšce zkusil pádovou rychlost. Uklidnilo mě to, že model nemá tendenci k samovolným přechodům do vývrtky a tak jsem se pokusil o první přistání. A tady se ukázalo, že přistání s těmito typy modelů je opravdu "horor". Nejdřív se jim nechce moc klesat. Potom, když člověk jemně přitáhne, tak vyplavou metr až dva nahoru, kde se majestátně zastaví a malér je hotov. Na několikátý pokus jsem nakonec tvrdě dosedl do vyšší trávy, kde kolečka a botičky tak brzdily, že se model pomalu vztyčil na vrtulový kužel (který navíc ani neměl), aby sebou plácnul zpět na všechny tři (kola). Tak se mi podařilo hned na první pokus narovnat jak podvozek, tak i ostruhu. Ostatně robustnost konstrukce a schopnost podvozku pohltit nejhorší nárazy jsem vyzkoušel i při dalších přistáních, z nichž některá připomínala spíš Harrier po vysazení motorů.

V následujících zalétávacích startech za klidného počasí jsem zjistil, že moje hrdinství s těžištěm příliš vzadu nebylo právě na místě, a musel jsem k motoru doplnil téměř 300g závaží. Těžiště se posunulo do středu doporučovaného rozpětí a let se výrazně uklidnil. Ani přistání najednou nebyl takový problém a od té doby jsem zatím podvozek "nenarovnal". Je to asi i tím, že přistávám raději trochu větší rychlostí.

Při seřizování vyosení motoru se ukázalo, že mýtus vpravo a dolů u větších modelů platí jen napůl. Musel jsem levou dolní patku podložit o 4mm a obě sousední o 2mm. To znamená nastavit svislé vyosení motoru spíše nahoru a stranové vyosení vpravo zvětšit. Toto bych doporučoval jako počáteční stav pro další jemné doladění.

Z dalších zajímavých atrakcí, které mě během prvních 26 startů potkaly bych ještě zmínil prasknutí lanka ke směrovce a uvolnění jednoho šroubu, držícího křídlo.

Lanko se přelomilo díky ostré hraně v bronzovém očku (šroubovaném do vidličky). Naštěstí i bez směrovky jde celkem snadno přistát. Protože jsem právě neměl k dispozici silnější lanko, tak jsem si ohnul z drátu do jízdního kola očka a použil je místo původních.

U šroubu křídla se opět ukázalo, že jakékoliv podcenění maličkostí se může vymstít. Po letovém dni (4 starty) jsem při demontáži křídla zjistil, že jeden šroub je trochu povolený. Přičítal jsem to tomu, že jsem jej méně utáhl a dál to nezkoumal. Další den jsem si dal na utažení záležet. Přesto byl tento šroub nakonec úplně uvolněn a držel v křídle jen na zajišťovací gumové podložce (používám je, abych nemusel šrouby vyndávat a neztratil je). Naštěstí zbylé šrouby křídlo udržely (viz. robustní konstrukce). Pro další starty jsem do matek aplikoval přípravek proti povolování šroubů (snad to pomůže).

Teď, když už vrtule není při přistáních v takovém ohrožení jako zpočátku, musím ještě nahradit používanou dřevěnou vrtuli nějakou vhodnou laminátovou. Od toho si slibuji vyšší výkon při stoupavých obratech, kdy přeci jen dochází ke ztrátě rychlosti a tím ovladatelnosti modelu. Pro informaci, s vrtulí Bambula 22x8" točí motor 6.100 ot./min a s vrtulí Bambula 20x10" točí 6.400 ot./min.

Závěrem musím říci, že model svými letovými vlastnostmi splnil moje očekávání a jsem s ním spokojen. Vzhledem ke svým vlastnostem, předzpracovanosti a ceně se mi jeví jako velmi vhodný pro první seznámení s většími modely a také k vyzkoušení si nových problémů, které pilota a stavitele, vstupujícího do světa obřích modelů, čekají.