Za pár dnů to bude třicet let, co po zhruba ročním nerovném boji podlehl té bestii. Během nich jsem dost často v různých situacích vzpomínal na svého prvního šéfredaktora. Vlastně Pana Šéfredaktora. Takto jsme se s ním tehdy v prvním sešitu Modeláře ročníku 1980 loučili:

Když jsme si v loňském prosincovém Modeláři připomínali třicáté vykročí časopisu, netušili jsme, že člověk, který Modeláře založil a třicet let vedl, se již nebude podílet na přípravě prvního sešitu dalšího ročníku.

JIŘÍ SMOLA

zemřel po dlouhé těžké nemoci 1. prosince 1979 ve věku 57 let.

Celý život zasvětil Jiří Smola modelářství. V roce 1935 postavil první modely. Nespokojil se ale jen se stavbou podle plánků, jak bylo v té době obvyklé, ale již ve čtrnácti letech začal navrhovat vlastni modely. Přes své mládí si uvědomoval důležitost metodické a organizátorské práce mezi modeláři a již v šestnácti letech se stal pomocníkem známého modelářského teoretika a instruktora Břetislava Semráda. Vynikajícími sportovními výkony si již v té době vybojoval místa v družstvu, které reprezentovalo Československo na mezinárodní soutěži v kategorii Wakefield v jugoslávské Lublani. Spolu s ním tehdy hájili naše barvy pod vedením Břetislava Semráda Mirek Musil, Jaroslav Brož a Čeněk Formánek.

Po maturitě nastoupil Jiří Smola jako konstruktér a kreslič u tehdy známé modelářské firmy IPRO. Na jeho rýsovacím prkně vznikly desítky úspěšných modelů - od malých minimaket na gumu po složité, ale technicky dokonalé motorové modely. Některé z nich - třeba Orion či Satyr - se dnes objevují na našich letištích jako repliky. Jiří Smola byl také členem družstva Antaresů: modelářské skupiny IPRO, která vyhrávala soutěže se slavným motorovým modelem Antares.

Práci v IPRU, která Jiřího Smolu nesmírně bavila, přerušilo totální nasazení na ruzyňském letišti. Ani práce pomocného dělníka u něj nedokázala oslabit vztah k modelařině. S Čeňkem Formánkem a dalšími pražskými modeláři neustále zkoušeli nové modely a připravovali základy modelářské organizace v osvobozené vlasti. V té době vznikl model, který brzy po vítězství nad fašismem doslova zaplavil naše letiště a pomáhal rozšířit modelářství mezi mládeží Formánkova "401". Jiří přispíval nejen ke konstrukci modelů, ale s naprostou samozřejmostí pomáhal i při Formánkově ilegální odbojové činnosti.

Krátce po osvobozeni Československa nastoupil Jiří Smola místo referenta pro letecké modelářství Českého národního aeroklubu, později Aeroklubu Republiky československé. Splnilo se jeho přáni - věnoval se organizaci modelářské činnosti, školení, kursů a soutěží. Začal publikovat v odborných leteckých časopisech, snažil se o vznik speciálního modelářského časopisu. Podílel se na redigování časopisů Mladý letec a Letectví. V roce 1950 byla jeho snaha korunována založením měsíčníku Letecký modelář, jehož se stal vedoucím - a tehdy i jediným - redaktorem. V následujících třiceti letech se změnil název časopisu i jeho podoba, jedno však zůstávalo: jasná koncepce vytyčená Jiřím Smolou. Být modelářům pomocníkem, rádcem, organizátorem bez ohledu na to, zda jsou výkonnými sportovci či začínajícími modeláři, zda jsou ze stotisícového města či zapadlé vesničky. Je hlavně jeho zásluhou, že Modelář je časopisem, který si čtenáři ukládají do knihovny, aby se k němu později vrátili. V třistašedesáti sešitech to byly tisíce plánků, teoretických pojednání i drobných rad, zpráv ze soutěži, na nichž se Jiří Smola bezprostředně podílel jako autor nebo zadavatel. Nelze ani pominout edici plánků - čítající celkem přes tři sta titulů - která je výlučně jeho "dítětem".

Díky odbornému rozhledu stál Jiří Smola u zrodu nových progresívních odborností a kategorií - řízení modelů rádiem, raketového modelářství, minimaket i "sumek".

Přestože práce v redakci byla mnohdy vyčerpávající, našel si Jiří Smola vždy čas na organizační práci ve Svazu pro spolupráci s armádou, jehož byl zakládajícím členem. Mnoho let byl členem ústředních modelářských orgánů, několik roků vedl materiálovou komisi a jako odborný poradce má zásluhu na zlepšení materiálního zabezpečeni modelářské činnosti. Je především jeho zásluhou, že Modelář vždy sloužil potřebám svazarmovských modelářů. Tuto činnost ocenil ÚV Svazarmu řadou svazarmovských vyznamenání včetně toho nejvyššího - Za brannou výchovu. Málokdo však ví, že Jiří Smola pracoval aktivně také v Revolučním odborovém hnutí v řadě funkcí a zejména v Závodním výboru ROH Vydavatelství Naše vojsko uplatňoval svoji zkušenost a životní moudrost.

Těžko Ize těmito řádkami postihnout význam životního díla Jiřího Smoly. Skromného člověka, který by nám zřejmě tento rukopis vrátil s tím, že "tahle stránka měla přeci být pro kluky…". Tato stránka ale také může být aspoň nepatrnou splátkou dluhu, který všichni vůči Jiřímu Smolovi máme. Jeho důkladnost, uvážlivost, náročnost až puntičkářství často mnohé spolupracovniky odradilo. Zůstali ti, kteří pochopili Jirkovo krédo. Ze totiž velkých věci lze dosáhnout jedině poctivou, pečlivou prací. Jiřímu vděčíme i my, jeho spolupracovníci, za to, že nás naučil psát, fotografovat, kreslit a přemýšlet nad svou prací.

Všechny tyto vlastnosti dokázal Jiří Smola vtělit do každé stránky Modeláře. Je proto pochopitelné, že "jeho" časopis získal jméno v celém modelářském světě. Je oblíben v Sovětském svazu stejně jako v Japonsku, podle plánků Modeláře se staví modely doslova na celém světě. Časopis se stal vzorem pro řadu dalších za hranicemi naší země.

Jiří Smola, nikdy nebyl sběratelem poct. Diplomy a uznání ho těšily, ale v návalu práce se s nimi nikdy nechlubil a o většině z nich ani nevěděl, kam je založil. Jen jednoho si nesmírně vážil. Tak, že jej chtěl mít i za rámečkem. Je vinou nás v redakci, že Diplom Paula Tissandiera, kterým práci Jiřího Smoly ocenila Mezinárodní letecká federace, nikdy neoznamoval návštěvníkům, s jakým člověkem mají tu čest. Tak už to ale bývá - velikost našich blízkých si většinou ani nedovedeme včas uvědomit.

S úctou obdivujeme dnes dílo, celoživotní dílo, na němž už nebude Jiří pokračovat, ale jemuž dal pevné základy. Je na čem stavět. S úctou a obdivem hledíme na přítele, jemuž byla práce vším: celoživotním naplněním, radostí i uspokojením. Pracoval často do pozdních nočních hodin tak, jako jiný dýchá. Neměl čas na nemoc, dlouho ani o ní nevěděl. Čekala na něj práce - a on jí dával přednost přede vším ostatním. Jeho časopis - a on mu vtiskl svou představu, musel být bez jediné chybičky. Byla to práce těžká, ale přitom téměř císelérská. Byl náročný k sobě i k ostatním. Vytvořil dílo, které překonalo tvůrce.

Jiří Smola, se svou vlídnou a moudrou ochotou každému pomocí, každému ze všech sil prospět, není mezi námi. Ale zůstala tu jeho práce, zůstala jeho osobnost. Nebudeme potkávat ve večerních hodinách muže v modrém plášti. Nebudeme hledět do moudrých hnědých oči. Ale při všem konání budeme mít závazné kritérium: co by tomu řekl Jiří?! - A on zůstane mezi námi. "My mrtví jsme s vámi živými víc, než si myslíte…" říká Karel Čapek ve své hře Matka. Jiří neodešel. Odpočívá po dobré a poctivé práci. Čest jeho trvalé památce!

Otakar Šaffek
předseda Ústřední rady modelářství Svazarmu

Zdeněk Formánek
šéfredaktor čtrnáctideníku Letectví a kosmonautika

Zuzana Kosinová, Vladimír Hadač a spolupracovníci redakce Modeláře

---

Bylo to tenkrát dost šílené odpoledne a večer, když jsme sepisovali předcházející řádky. Dodnes vidím Zdeňka Formánka, jak v náhlém záchvěvu bezmoci rozlámal (možná dokonce rozkousal) tužku.

Leccos jsme tenkrát nenapsali:

Třeba že pan Smola už tenkrát dokázal najít cestičky, jak Modeláře a hlavně mnohdy skutečně světové plánky dostat do světa.

Ač nikdy nebyl členem KSČ, chodili za ním na radu mnozí činovníci. Rozhodně nejen proto, že mu kolegové přezdívali "Popy" neboli Popperstein. To od doby, kdy při jednání stran budovy v Lublaňské ulici, v níž redakce (kromě jiných) sídlila, kterého se měli zúčastnit zástupci majitele, tedy Židovské obce Praha, vydavatelství a městské části. Posledně uvedený přišel, pozdravil a pravil, že se nebudou zdržovat čekáním na představitele podniku, i když ve skutečnosti chyběl zástupce vlastníka.

Každý model, jehož plánek měl vyjít na prostřední dvoustraně a tím pádem potom i v edici plánků, musel vidět v akci. Až po několika letech fungování v redakci jsem dostal důvěru a mohl (musel?) na tyto inspekce občas jezdit. Přitom zdaleka nešlo jen o díla nových spolupracovníků: Tako kontrola se týkala i modelů legendárního Jaroslava Fary!