V sobotu 21. května jsem byl "kecátorovat" na 8. sletu Top Modelů v Miskovicích. Příjemně prožitý den. Modelů sice bylo o poznání méně, než v minulých létech, ale zato řada nových (a pěkných!). Když přišla řada na aparát, který - kromě krásného Kašparova Blériota - přivezl Jiří Fikejz, spustil jsem na téma "začínám se tu cítit opravdu jako na domovském letišti: už pár let Nesvačily patří do revíru párku luňáků červených. No a teď uvidíme luňáka i tady v Miskovicích - pravda, s "axíkem" v hlavě...". RC luňák letěl ještě několikrát, vždy úspěšně. Kdyby mi Petr Henčl při loučení tento můj exkurs nepřipomněl, asi bych ale tuhle záležitost úplně vypustil. Ona však měla mít pokračování:

Rozhodně nejboubelatější a z mého pohledu i nejpůvodnější "péefka" mi letos dorazila ze Severní Moravy: Zdeněk Raška "dal na papír" svoje vzpomínky. Na více než stovku stránek A5 stránek vtěsnal přes šedesát roků, které zatím prožil "mezi modeláři, špejlemi a později balsou". (str. 3)

Občas ve vzpomínkách zabloudím do začátků našeho elektroletu, kdy vrcholem byly modré NiCd akumulátory Varta o kapacitě zhruba 1 Ah, nabíjené speciálním kabelem přímo z autobaterie. Pochopitelně s očima na šťopkách, vlastně na hodinkách - čas byl základní veličina, kterou bylo třeba sledovat. Po tuším půlhodině byly baterie připraveny k letu. Po přistání pak bylo nutné baterii vybít, opět nejlépe autožárovkou, aby platil nacvičený čas nabíjení...

V pátek 10. září 2010 zemřel ve věku 90 let muž, jehož jméno většina starších leteckých modelářů zná, ale málokdo z těch, které jsem oslovil, si vzpomněl, že měl štěsí potkat ho na letišti. Milan Hořejší byl totiž jedním z prvních, kteří pochopili, že cesta ke zlepšování modelů letadel vede hlavně přes poznání zákonitostí, jimiž se jejich pohyb atmosférou řídí.

Koncem sedmdesátých let minulého století byl F3A model Sultán 5 konstrukce Guentera Hoppeho prostě pojem a u nás jsem tomu trochu přispěl i tím, že se mi s ním na soutěžích F3A docela dařilo. Laminátový trup tohoto modelu mi opatřil kamarád z tehdejší NDR Hans Petzold přímo od Guentera, pak jej dostal do ruky Vašek Buriánek z Luhačovic, vyrobil formu a pak se již trupy tohoto modelu jen sypaly pro všechny zájemce o soutěžní F3A akrobacii. Model nejen v mých rukou létal opravdu dobře a vznikla i jeho zmenšená varianta pod názvem "Pierot" na motor 6,5 cm³ (autorem byl Ing. Kamínek).

Konečně jsem se rozhoupal a vyrazil na jednu z největších evropských modelářských show. Podvanácté se odbývala na "ultralehkém" a modelářském letišti kousek od německého Hannoveru. Na cestu jsem se důkladně připravil studiem webu pořadatele, na němž kromě navigace a plánku areálu byly informace o cenách a možnostech kempování. Byť na poslední chvíli, ale přece jsem se pro jistotu poptal, zda pro mne bude místo k kempu. E-mailová odpověď přišla téměř obratem: Místa máme dost, zato bez elektřiny a sprch. To mě vůbec neodradilo.

V poště mi včera přistál e-mail od Bedřicha Janáčka s přílohou, v níž je popisováno bezdrátové spojení vysílačů v režimu učitel/žák, využívající produkty řady JETI model Duplex.

Plenární zasedání CIAM FAI, teré se uskutečnilo 16. a 17. dubna 2010 v Lausanne, rozhodlo o tom, že ing. Jiří Havel je jednadvacátým držitelem nejvyššího čestného ocenění v leteckém modelářství.

…taková leteckomodelářská organizace, která by:

* Měla vizi, k čemu vlastně je a jak toho dosáhnout. Evidování zhusta jen setrvačností běžících aktivit mi připadá jako plýtvání především energií, pochopitelně ale i penězi.

Všechno souvisí se vším - v aerodynamice to platí možná více, než v jiných oblastech. Přesvědčí vás o tom i druhý díl volného seriálu, tentokrát například o vlivu velikosti modelu na jeho letové vlastnosti či o nastavení křídel víceplošníků.

vystudoval konzervatoř (obor klarinet); v té době začal i létat na větroních. Obě tyto činnosti mu ale znemožnily zdravotní problémy, takže se intenzivně a později i profesionálně pustil do modelářství, k němuž ho jako kluka přivedl starší bratr.

Za pár dnů to bude třicet let, co po zhruba ročním nerovném boji podlehl té bestii. Během nich jsem dost často v různých situacích vzpomínal na svého prvního šéfredaktora. Vlastně Pana Šéfredaktora. Takto jsme se s ním tehdy v prvním sešitu Modeláře ročníku 1980 loučili: