Král vzduchu
František MALKOVSKÝ

Avia BH-21 - autor: J. Velc (pravděpodobně)

Články o Františku Malkovském:

Vzpomínka na Františka Malkovského

LaK1984

Tak už je to padesát let?

8. června 1930 předváděl na leteckém dnu v Karlových Varech své uméní první československý "král vzduchu", štábní kapitán František Malkovský. Jeho červenostříbrná Avie BH-21.BB se výrazné obrážela jako rudý kříž od modré oblohy a tančila v ladných křivkách své poslední úchvatně sólo.

Ke konci exhibice nasadil Malkovský jako vždy vývrtku, jejíž rychlosti využíval pro dva elegantní souvraty bez plynu s následujícím "shimmy", skluzem po křídle a přistáním, Tentokráte se však vývrtka neočekávaně proměnila ve smrtelný pád, který se ve vzpomínkách pamětníků promítá jako definitivní vykřičník za Malkovského uměním i životem.

Padesát let! Pro dnešní mládež je to asi něco jako letecký dávnověk. Pro nás, narozené před první světovou válkou, jakoby to bylo včera. A znovu nám ten tragický obraz začíná v mysli odvíjet film o tom, co předcházelo i  následovalo.

Jako kluci jsme dychtivě obraceli oči k nebi, jakmile odtud zazněl povědomý hukot motoru, a z obrazu jsme spřádali sny, které se někomu vyplnily, jinému ne.

O Malkovském jsme nejdříve četli. V novinách, v časopise Letectví a v Letci. Už si ani nevzpomínám, kdy a kde byla vytištěna zpráva, která pro nás prvně obsahovala jeho jméno. Určitě jsme ale roku 1927 dychtivě pročítali v Letectví článek o tom. jak naši bojovali o akrobatická trofeje v Curychu. Byl mezi nimi i František Malkovský, tehdejší nás nejlepší pilot-akrobat. I když skončil sedmý, jeho výkon upoutal natolik, že si ho vítěz Fiesseler a Francouz Dorott vybrali jako rozhodčího pro své opakované, už neoficiální střetnutí. Vyměnili se při něm letouny - a i pořadí bylo opačné.

Daleko více než informace o Malkovského reprezentaci v cizině se však pro nás stala událostí jeho vystoupení doma. Tehdejší letecké dny byly skromnější, zato jich bylo jako hub po dešti. Malkovského zvali snad všude; pokud to bylo jen trochu možné, neodmítal a také jeho velitelé měli pochopení. Zvláště poté, co byl speciálně pro něho upraven stroj s karburací umožňující delší lety na zádech a obrácené přemety, neboli "out-side-loopy", jak se tehdy říkalo. Pro větší efekt bylo celé letadlo nastříkáno červeně. Jen spodek byl stříbrný, aby divák lépe rozeznal polohu Avie BH-21 s pořadovým číslem 96, kterou novináři nazvali "Rudý ďábel". Na obloze se však pilot ani stroj ďáblu nepodobali. Malkovský létal neobyčejné elegantně, ladně, přesně a čistě. V  souhře se svým strojem připomínal spíše rozpustilou tanečnici, ovládající samu sebe bezpečně ve všech situacích a polohách.

Když byla v roce 1928 vypsána armádní soutěž v letecké akrobacii, Malkovský ji suverénně vyhrál. Jeho příklad strhával další nadané tetce. Byli tu škpt. Kňažikovský, nadporučíci Seidl a Soukup, rotmistr Novák, četař Uruba a další, kterým byl vzduch nejpřirozenějším živlem.

Malkovský exceloval a oslňoval svým uměním všude, kam přiletěl. Létal akrobacii i v noci, protože vyšší pilotáž mu byla přirozeným projevem života a  radosti. Posílali ho převádět československá letadla do ciziny, neboť to znamenalo záruku dobré propagace Československa. Létal na malé Avii ve Švýcarsku a jen tak mimochodem s ní vyhrál akrobatickou soutěž v Neuchatelu. Předváděl novou stíhací Avii BH-33 ve Francii a k údivu všech expertů s ní prováděl přesně vykroužené obrácené přemety a dlouhé lety na zádech. Na bojovém, podle tehdejších měřítek těžkém, stíhacím letounu! Francouzský tisk pak konstatoval, že je teď řada na Francii, aby se učila od Československa. Byla to zásluha konstruktérů Beneše a Hajna a celé továrny Avia, ale také výjimečného umění pilota.

Umění Františka Malkovského vyrůstalo z nadání násobeného pílí, kázní i  odvahou a z vědeckého pojetí pilotáže. Zářilo na našem nebi jako hvězda první velikosti a inspirovalo ne jednotlivce, ale desítky dalších československých letců, z kterých v třicátých letech vyrostla celá akrobatická souhvězdí. Je takřka symbolické, že v Curychu, kde v roce 1927 upozornil na sebe tak významně právě František Malkovský, zvítězili o dest deset liet později František Novák, Petr Široký a celá devítičlenná skupina letců stejně nadaných a vynikajících jako byli oni. Proto také Curych 1937 a vše, co u nás následovalo v oboru vysoké pilotáže, je zásluhou i Františka Malkovského.

Pilot se však stává mistrem své profese jen v souhře s vhodným strojem. Bez dobrého letadla je i nejlepší letec pouhým pěšákem. Proto stejnou mírou připomínáme i Avii BH-21, která se svou sestrou Avií BH-22 umožnila vývoj vysoké kvality československých pilotů. Proto nemůžeme zapomenout na desítky dalších Avií 122, na nichž se učily a vítězily desítky našich letcú. Proto si znovu připomínáme poválečná léta s jejich reprezentanty na strojích řady Trenér, na něž by měly navázat desítky výrobných zlínských "padesátek". Jen tak lze rozvíjet slavnou tradicí, na jejímž počátku stál Malkovský a jeho Avie.

Domnívám se, že na kbelském letišti, kde jsme Malkovského tak často vídali, by měla na čestném místě leteckého muzea stát třeba jen maketa jeho červené Avie, Patří neoddělitelně k Malkovskému, jako oba - člověk a stroj - patří neoddělitelně k historii československého letectví.

Bohuslav Šerák

Letectví a kosmonautika 1980

Fotografie ze sbírky ing. Jana Krumbacha. Repro: Jan Černý

Zpět